O Japoncích toho moc nevíme, spíše o Japonkách. Vždyť podle japonského rčení, kdyby lidstvo bylo stromem, byla by Japonka jeho květem.
Starší generace si pamatují herce a televizního moderátora, spisovatele a novináře Karla Pecha, který v šedesátých letech uvedl v TV několik zajímavých cestopisných seriálů, mimo jiné i o Japonsku, V seriálu „Tajemství země Nippon“, jej v 18 dílech provázela japonská dívka Šimako. Byla to česká bohemistka Šimako Murai mluvící roztomilou japonskou češtinou, pozdější překladatelka, která uváděla české autory do Japonska. Karel Pech, který nás seznámil s Japonskem, byl neobyčejně kultivovanou a noblesní osobností renesančního rázu, bohužel po sovětské okupaci otočil a prodal se normalizačnímu režimu za možnosti výjezdů do zahraničí. Smutný osud.
Člověkem, který nikdy nezradil, byl plukovník Karel Hora (1908-1989) , důstojník cizinecké legie, nositel celé řady francouzských, spojeneckých a československých vyznamenání. Narodil se z českého otce a japonské matky v Jokohamě a svůj exotický vzhled nikdy nezapřel. Otec byl v Japonsku zástupce firmy Mannesman und Cie v Düsseldorfu, matka pocházela z významné rodiny v Osace. Po narození žil v Šanghaji, kde syn Karel navštěvoval německou Kaiser Wilhelmschule. Rodina se pak přestěhovala do USAA. Přes San Francisco a New York se Karel Hora dostal do Berlína, kde pracoval u filmové společnosti UFA. V roce 1917 se celá rodina vrátila do Poděbrad, města jeho otce. Karel Hora po maturitě absolvoval školu záložních důstojníků v Košicích a pak na přání otce odjel do Ekvádoru podnikat. Tam si vzal za manželku španělskou krásku Leonoru, založil obchodní firmu spolupracující s firmou jeho otce, ale v důsledku napjatých událostí v Evropě počátkem roku 1939 se rozhodl k návratu domů. Ještě na moři se dozvěděl o obsazení Československa Hitlerem, takže po přistání lodi v Marseille hned vstoupil do Francouzské cizinecké legie. S ní bojoval v roce 1940 ve Francii před Maginotovou linií u Metzevisse a padl do německého zajetí, ve kterém se vydával za Ekvádorce, což mu sice dopomohlo k útěku, ale nakonec jen do dalšího zajateckého tábora ve Španělsku. Byl to však jen začátek jeho dobrodružné pouti, protože v roce 1943 uprchl i z tohoto zajetí a podařilo se mu dostat do Velké Britanie. Ze zdravotních důvodů nebyl přijat do čsl. armády. Zdravotní kritéria de Gaullových Svobodných Francouzů byly ale mírnější a po přijetí samotným generálem de Gaullem jako podporučík bojoval v jejich řadách v severní Africe a prodělal i speciální diverzní a parašutistický výcvik a krátce před vyloděním Spojenců v Normandii seskočil se zpravodajským posláním v týlu německé armády v Bretagni u Saint-Malo. Tuto výzvědnou misi ještě několikráte opakoval. Po osvobození vlasti se do ní vrátil , absolvoval Vysokou válečnou školu a sedmiměsíční kurs na École militaire v Paříži a na Vysoké válečné škole začal i přednášet. Po komunistickém puči byl ze školy vyhozen, nepřijal nabídku šéfa Obranného zpravodajství Reicina stát se komunistickým agentem a přes trvalé sledování se mu podařilo uprchnout zpět na Západ, kde znovu vstoupil do Francouzské cizinecké legie. Bojoval pak v Indočíně, byl francouzským zpravodajským důstojníkem v Západním Německu, bojoval v silách OSN v Koreji a do civilu odešel v roce 1961. Zemřel v roce 1989 na Korsice v Ajacciu a je pohřben na čestném pohřebišti Cizinecké legie ve Francii v Puyloubier, kde jsem mu položil kytičku. Napůl Japonec, napůl Čech, vždy ale vlastenec!
Tomio Okamura má opačné rodiče, matku Češku z Moravy a otce z Japonska. Je politickým podnikatelem, který kolem sebe shromáždil mimořádně nevzdělané a primitivní stoupence, kterým nedovoluje mluvit s novináři a veřejností a jejichž programem je xenofobie, nenávist k lidem jiných názorů, hlavně k těm inteligentnějším a vzdělanějším. Neustálým řečněním a lhaním si vytvořil mýtus jediného obránce Česka před vším vnějším i vnitřním nebezpečím. Bez Tomia, se soudním povolením možno oslovovat jako Pitomia, bychom zahynuli, protože by nám migranti usekali ruce, jak Tomio každodenně ve své volební kampani tvrdil. Okamura se však chce stát prvním japonským prezidentem České republiky. Proto uzavřel spojenectví se Zemanem, kterému nyní přenechá své voliče a Zeman mu zase pomůže na Hrad v dalším volebním období. Jak napsal komentátor Jiří Hanák v LN na adresu tohoto japonského politického podnikatele: „Pane Bože, kde to jsme a co jsme provedli, že nás tak trestáš“ ? Japonci nemají jen ono krásné přísloví o Japonce jako květu, ale i přísloví: „Teď, když mám dům spálený, lépe vidím na měsíc.“ Proto Okamura tak usiluje o obecné referendum, které by využil k masivní manipulaci, ve které by nám migranti usekávali již nejen ruce, ale i hlavy, aby přesvědčil voliče k vystoupení ze všech západních struktur a obratu k našemu „skutečnému příteli“ v Moskvě. V Japonsku mají výstižná přísloví. To další zní: „Kráva pije vodu a je z ní mléko. Zmije pije vodu a je z ní jed.“ Co je z vody, kterou pije Tomio Okamura ?
Karla Horu můžeme považovat za japonského samuraje nebo evropského rytíře – Tomio Okamura je pouze politickým kamikaze.
