Sherwood

Mám advokátní kancelář na rohu Bolzanovy a Opletalovy ulice. Na strategickém místě mezi  nádražím Hlavním a  Masarykovým.  

Nádraží a jejich okolí jsou ve velkých městech vždy územím, pro které můžeme použít nyní moderní  název no - go zóna; obě blízká nádraží jsou velkým železničním uzlem a z jednoho nádraží na druhé proudí cestující po jedné z nejfrekventovanějších pěších tras i proto, že Václavák je nedaleko  a stanice tramvají Hlavní nádraží je tedy ve středu města. Když jsem na toto strategické místo přišel v roce 1976 jako advokátní koncipient do Advokátní kanceláře č. 9 v rohovém domě č. 1 ke svému školiteli JUDr. Vladislavu Cilínkovi, byl „traffic jam „ v této lokalitě  menší.  Bolzanovou ulicí tehdy ještě nejezdila  tramvaj (ta projížděla Hybernskou ulicí kolem Bulhara nahoru na Žižkov), takže v ní ani nebyla tramvajová zastávka. S výjimkou přechodu na rohu z parku přes kraj Bolzanky do Opletalovy ulice, to byla  tehdy tichá ulice s několika parkujícími auty. Bolzanka s  Opletalovou ulicí  ohraničují velký park (Vrchlického sady), jinak nazývaný Sherwoodský les, kam  není radno v noci chodit. Za více než 40 let,  co na jeho okraji pobývám, jsem v něm zažil řadu dobrodružství, o kterých někdy jindy.  Nebyly tak poklidné a hezké, jako první rande arcivévody Ferdinanda D´Este s hraběnkou Žofií Chotkovou v tomto parku, na které pozdější následník trůnu přijel rychlíkem z Benešova. O jednom dobrodružství se však musím zmínit. Vyrazil jsem z kanceláře  před půlnocí, abych stihl poslední metro a  když jsem v parku míjel dva muže romské národnosti, pípla mě SMS. Rychle jsem vytáhl mobil a  když se  Nokie rozsvítila, vrhl se na mně jeden z obou mužů, aby se jej zmocnil. Po několika vzájemných úderech jsem získal čas k vytažení mého legálního revolveru zn. Smith and Wesson, jehož pět komor bylo nabito se stupňujícím se odstrašujícím účinkem. V první byl jen slepý náboj, v druhé plynový, třetí byl brokový a teprve další dva byly ostré. K noční bezpečnostní výbavě patřila i píšťalka na krku. Výstřel do vzduchu přiměl novodobého snědého Robina Hooda odskočit a píšťalka přivolala policejní hlídku parkující v Opletalově ulici. U soudu pak bratři Tancošové vypověděli, že mě jen slušně požádali o připálení cigarety, když jsem se na oba vrhnul a začal je mlátit. V rozsudku pak byla uvedena kouzelná věta: „Této výpovědi obžalovaných soud neuvěřil, neboť obžalovaní již byli sedmkrát odsouzeni, zatímco JUDr. Hulík ani jednou.“ Oblíbeným štaflem povětrných žen je v noci právě refýž tramvajové zastávky, kde se často večer objevují i slovenské dívky s nabídkou: „Chcete sex ? Som hladná“. Naštěstí pizzerie „Rustica“ je za rohem. Co by tomu asi dnes říkal hlasatel česko-německé vzájemnosti profesor filosofie, matematiky a teologie Bernard Bolzano (1781-1848), jehož mimo jiné i eros pedagogicus přivedl k univerzitní dráze?  Někdy se v sherwoodském lese odehrávají úplné policejní manévry, avšak Robina Hooda se nepodařilo vytlačit. Je to s ním stejné jako s Jamesem Bondem, v jeho postavě se neustále střídají noví představitelé. Aspoň Praha nemusí závidět New Yorku, Vrchlického sady jsou pražským Central Parkem. V noci nebezpečným, ve dne bezpečným.

Nyní  na jeho okraji, hned vedle památkově chráněného art-decovému stánku naproti našemu domu, vztyčila  svůj volební stan ČSSD. Je pravda, že k Sherwoodu se hodí jedno z jejích volebních hesel: Prosazujeme „Posílení činnosti Městské policie a policie ČR“. Tak se těším, jak po volbách bude v noci Sherwoodem procházet pendreky a pistolí ozbrojená hlídka ČSSD  Hamáček a Zimola. Pamětníci si jistě vzpomenou na pomocnou stráž VB. To byli pitomci k pohledání. Jen přijdou o Robinův hlas. Není nad diskusi s věrozvěsty těch jedině pravých politických stran, kteří se zase nyní objevují jako houby po dešti. Se svými letáky a propagačním materiálem sekundují otřepaným slabomyslným volebním heslům, typu: „Vice zeleně, méně betonu.“  Nejvíce mě ale nadzvedlo volání ČSSD po upevnění práva a  posílení činnosti nejen policie,  ale i soudů. To  tvrdí strana, která ani po pravomocném rozsudku nezaplatila dědicům JUDr. Zdeňka  Altnera finanční plnění uložené soudem. Ve svém dovolání uvedla, že je garantem demokracie v této zemi, a že v případě zaplacení částky 337 milionů by byla ohrožena její existence a tím i demokracie v této zemi.  Šel jsem se na to ke stanu zeptat hlasatelů nastávajícího volebního vítězství oranžové strany. Nic mi k tomu neřekli, to prý na instruktáži neprobírali. Představil jsem se, vysvětlil jsem, že jsem zastupoval doktora Altnera, že jsem sám na zaplacení částky finančně zainteresován a že jejich upevňování právního státu je pokrytecké, stejně jako  další volební heslo, že se postarají o úpravu okolí nádraží včetně Sherwoodu. Poradil jsem jim, ať začnou odstraněním sochy „věčného bratrství“ –  sochy objímajícího se rudoarmějce a komunistického partyzána,  kterou komunisté  postavili v parku rok před sametovým převratem. Když tehdy  začali  s  podstavcem, myslel jsem, že tam bude stát Bernard Bolzano a proto jsem se   na to zeptal jednoho z dělníků, jaký pomník tam bude stát. „Co já vím“, odpověděl, „asi nějakej bolševik“; když se ukázalo, že měl pravdu, tak mě to udivilo, protože jsem soudruhy nahoře pokládal za prozíravější, když i oni poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky, jak mi při výslechu v Parlamentní vyšetřovací komisi  v roce 1990 prozradil  Milouš Jakeš. Požádal jsem oranžové propagátory, aby vyřídili Hamáčkovi a Zimolovi , aby zaplatili bezodkladně dědicům JUDr. Altnera, a  že si úpravy parku a okolí nádraží pak zařídím sám ze svého honoráře. Také jsem jim po nich poslal advokátní vizitku, kdyby potřebovali obhájce. Náklady obhajoby bych si  strhnul z platby ČSSD. Doufám tedy, že to pro ČSSD všechno dobře dopadne. To by si přál jistě i můj dědeček, od 14 let sklářský pomocník a potom mistr sklář v Kamenickém Šenově, starý sociální demokrat, který pro slibovaný vyšší příspěvek v nezaměstnanosti přestoupil po vzniku KSČ z ČSSD k ní, aby se zakrátko vrátil do ČSSD, když zjistil, že mu komunisté lhali. Do konce svého života mě nepřestával varovat – nikdy komunistům nevěř!