je známá komedie Oscara Wilda. Její komičnost je založena na záměně jmen a mužů. Každý může sám posoudit, nakolik je současná politická situace a „skládání“ vlády Andrejem Babišem z ANO, SPD a KSČM podobné této komedii.
Dodejme ještě, že Oscar Wilde je i autorem výroku: „Nikdo si nemůže koupit dobré jméno“. To, co nyní v naší politice sledujeme, je zoufalá snaha, přece jen to dobré jméno na politickém trhu sehnat. Snad by to jedině bylo možné jako v socialismu - koupit jej jako tzv. „podpultovku“ – zboží sehnané u známého prodavače za protislužbu.
. Připomeňme si výrok holandského historika H. W. van Loona citovaný Karlem Durmanem v jeho knize „Popely ještě žhavé“, I díl (k dostání v prodejně Akademie) : „Skoro již dvacet let křičím z plna hrdla, poučte se z dějin, nebo brzy budete v nekonečně větším marasmu než předtím. Ale úroveň kultury našich dnešních státníků je stále nižší a nižší a konečným výsledkem bude katastrofa, z níž se naše civilizace nikdy nevzpamatuje.“
V jakém komunistickém marasmu jsme čtyřicet let žili, je ještě v živé paměti. Proč si tedy tento marasmus nezopakovat? Jako již dříve, např. s pomocí shora zmiňovaných „státníků“ – Andreje Babiše, Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa. Jsme-li u citátů, vzpomeňme ještě výroku izraelského politika Abba Ebana: „Dějiny nás poučují, že státy a národy se chovají rozumně, jakmile vyčerpaly všechny ostatní možnosti“. My jsme ale snad ty ostatní všechny možnosti již vyčerpali včetně reálného socialismu , nebo ne?
Právě příběh předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, alias agenta FALMERA, nám umožní pochopit, co jsou vazby „bývalých“, kam sahají jejich kontakty a jak někdy selhává justice, která by měla hledat spravedlnost, ale tolikrát ji nenachází.
Nynější předseda KSČM odmítá obvinění, že za komunistického režimu spolupracoval s StB a odvolává se na rozhodnutí soudu, které jej od tohoto podezření očistilo. Skutečně, Okresní soud v Českých Budějovicích vynesl dne 21. 10. 1992 rozsudek č.j. 14 C 167/91, kterým soud rozhodl, že „navrhovatel JUDr. Vojtěch Filip nevěděl, ani vědět nemohl, že je evidován jako spolupracovník 1. správy Federálního ministerstva vnitra.“
Tento rozsudek byl vynesen v době, kdy ještě nebyla ustálena judikatura ve věcech žalob na ochranu osobnosti proti MV ČR, kterými se žalobci (navrhovatelé) domáhali určení, že nebyli spolupracovníky bývalé StB, respektive, že nevěděli, že s takovou organizací spolupracují. Pozdější judikatura, od uvedeného rozsudku již více než 20 let , formuluje výrok rozsudku tak, že „se určuje, že žalobce je evidován (neoprávněně evidován) jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst.1 písm.b) zákona č.451/1991 Sb.“
Je nepochybné, že kdyby se takto judikovalo v r. 1992, tak by soud nemohl vynést shora uvedený rozsudek, který je založen na určení subjektivního vědomí žalobce, tedy skutečnosti navýsost nejisté a v daném případě, jak je i ze znění petitu formulovaného žalobcem nebo jeho právníky zřejmé, účelově zaměřeného.
Po vynesení tohoto rozsudku byly v archivu MV ČR nalezeny další materiály, které byly dosud v režimu utajení a z těch jednoznačně vyplývá, že žalovaný musel vědět, že spoluprací se „zpravodajskou službou“ spolupracuje zároveň s StB, neboť skutečnost, že zpravodajská služba byla tvořena tzv. 1. správou SNB, byla již v době spolupráce žalovaného notorietou.
V r. 1991, kdy žalovaný jako navrhovatel podal žalobu proti FMV, nebyly totiž k dispozici svazky jeho řídících pracovníků Lubomíra Antala a Františka Hanzalíka, které nyní obsahuje svazek č.49008 s názvem „Falmer“ .
Bylo a je na MV ČR jako aktivně legitimovaném žalobci podat žalobu na určení, že žalovaný Vojtěch Filip „je evidován jako osoba uvedená v ustanovení § 2 odst.1 písm. b) zákona č.451/1991 Sb.“ Touto žalobou může MV ČR dosáhnout satisfakce za spor, který ve věci subjektivního určení, zda-li žalovaný věděl či nevěděl, nebo mohl nebo nemohl vědět, je-li zpravodajská služba součástí SNB (StB). Z nových materiálů je totiž zřejmé, že to navrhovatel musel vědět, že jako spolupracovník „zpravodajské služby“ je zároveň spolupracovníkem 1. správy FMV.
V novém řízení se soud v důsledku výše uvedené judikatury nebude muset zabývat subjektivním vědomím Vojtěcha Filipa, zda-li „věděl nebo vědět mohl s kým vlastně spolupracuje“, neboť skutečnost, že zpravodajská služba (1. správa FMV) patřila k StB, je pro soud dnes notorietou, ale po zjištění této spolupráce, (kterou Vojtěch Filip nepopíral ani v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích), může určit, že je právem evidován v kategorii agent zákona č. 451/1991 Sb.
MV ČR může takovou novou žalobu podat, neboť původně vynesený rozsudek na určení, že JUDr. Vojtěch Filip nevěděl ani vědět nemohl, že je evidován jako spolupracovník 1. správy Federálního ministerstva vnitra, nezakládá překážku věci pravomocně rozsouzené (ne bis in idem), vzhledem k tomu, že i při totožnosti účastníků je předmět žaloby jiný. Pak by na základě materiálů, které má MV ČR nyní k dispozici, soud nepochybně vynesl rozsudek:
Určuje se, že žalovaný JUDr. Vojtěch Filip je evidován jako osoba uvedená v ustanovení
§ 2 odst.1 písm.b) zákona č.451/1991 Sb.“
MV ČR tuto žalobu nepodá, protože agent Falmer je předsedou strany, se kterou nyní premiér vyjednává o účasti ve vládě a navíc je resort ministerstva vnitra veden členem jeho strany.
Tak se i nadále budou daňoví poplatníci skládat na plat agenta StB, který udával z vlastní iniciativy, rád a ochotně, protože to dělal z ideologických důvodů a poslouchat jho poučování o demokracii. Nezbývá, než se dál dívat na usměvavý obličej pana poslance za KSČM, jak jej stále ukazuje v televizních debatách.
