Dotyčný tvor, spíše netvor, bývá dokonce dáván do souvislosti s upírem či vampýrem. Další zajímavosti, mimo jiné o zkratce OK a ahoj, v následujícím blogu…
Pátrání po původu a významu slov, lhostejno zda českých, nebo cizích, může připomínat detektivní pátrání. Může se stát vášní. Celoživotním koníčkem.
Tak třeba taková anglická zkratka OK. Zná ji každý. Anglicismů jsou ostatně u nás mraky. Co ale prapůvodně znamenala? Odkud se vzala? Z čeho a jak vznikla? Když jsem žil v Belgii, setkal jsem se s tímhle zajímavým vysvětlením: poté, co vstoupily Spojené státy americké do první světové války, velitelé telegrafovali každý den do generálního štábu a informovali o aktuálním dění na frontě. V případě nulových ztrát na životech užívali obratu 0 killed (doslova „nula zabitých“), jenž se stal symbolem dobré zprávy. Skvělé! Celý natěšený jsem to zvěstoval kolegovi na pražské anglistice. Ten ovšem mé nadšení záhy zpražil slovy, že je zkratka OK známa už z doby Shakespearovy a měla vzniknout ze zvukové podoby počátečních písmen výrazu all correct… A bylo po entusiasmu. Ale tak jednoduché to možná nebude. Dalších možných a na první pohled věrohodných vysvětlení totiž existuje asi tucet.
Jak nás kdysi upozorňovala jistá německá dáma na letním kurzu češtiny, výslovnosti toho OK je třeba věnovat patřičnou pozornost. Je-li vyřčeno hezky po anglicku, tedy ou kej, je prý všechno v pořádku. Řekne-li se ovšem po našem ó ká, může to pro leckoho údajně znamenat „organizovaná kriminalita“… Tak si na to, prosím, dávejte bacha.
Přejděme k franštině, ke slovu antuka označujícímu jeden z možných povrchů tenisového kurtu. Koho by napadlo, že má původ v zemi galského kohouta! Tam je však jejím ekvivalentem sousloví la terre battue, o nějaké „antuce“ ve sladké Francii nikdo neslyšel. A jakže se to celé schumelilo? Tenis se hrál původně na trávě. Problém nastal, když pršelo – povrch byl totiž příliš kluzký. Proto vymysleli povrch nový, vstřícnější, neproblematický, na kterém se mohlo hrát i krátce po dešti. V podstatě „v každém případě“, a to se francouzsky řekne en tout cas [a: tu ka]. Jak se ale ten výraz dostal až k nám? Čertví. Nejspíš v tom má prsty nějaká modrá krev. K nevíře…
Taky germanismů nacházíme v češtině bezpočet. Jejich počet jde do tisíců. Někdy je jejich původ zřejmý (flaška, fabrika, imrvére, šprechtit, dát si šlofíka…), jindy by se člověk hádal, že je to nesmysl (šunka, brýle, taška, rytíř, klenoty…). Většinou jsou podobné záležitosti obecně dostatečně známé. Možná ale netušíte, že je německého původu i slavná brněnská šalina. Kecy? Kdepak! U jejího zrodu stála defektní artikulace německého elektrische Linie ? nejprve to sice bylo ekektriše liný, avšak poté už jen šeliný, ještě později šaliný a nakonec se z toho vyklubala šalina!
Co je ale tohle všechno proti našemu běžně užívanému, původem námořnickému pozdravu ahoj! Nepociťuju vůči bájnému Řípu žádnou zášť, věřte mi, ale taky to ten praotec Čech mohl natáhnout ještě o kousek dál. Třeba k Jadranu… No nic, moře prostě nemáme. Proto asi jako takovou malou útěchu užíváme to neformální pozdravení ahoy. Zajímá vás jeho etymologie? Doputovalo k nám jako iniciálová zkratka z dolní němčiny. A ta ho zase převzala z původně latinského nápisu na bocích velkých zaoceánských lodí: Ad honorem Iesu (na Ježíšovu počest)…
Bylo by toho ještě na dlouhé, předlouhé povídání. Víte třeba, že slovo špenát pochází z perštiny, tvaroh z mongolštiny, kmín z hebrejštiny a že má lexém cibule arabské kořeny?
Dost ale o cizích vlivech. Obraťme list. Co takhle slova české provenience v jiných řečech? Pár příkladů, dokonce celosvětově užívaných, by se našlo. Nadto je řada slov českého původu roztroušená v jednotlivých jazycích.
Tak třeba v polštině je češtinou silně ovlivněno náboženské pojmosloví; nemálo výrazů z české gastronomie obsahuje rakouská němčina (Powidel – povidla, Schmetten – smetana, Klobasse – klobása atd.), obecně známé je i vídeňské auf lepší gehen, což značí „jít se bavit, jít za zábavou“. Jednotlivé lexémy se objevují v bulharštině (cvičky) i v dalších jazycích.
Ale honem k těm mezinárodně rozšířeným bohemismům! Můžeme se pochlubit hned několika příklady.
Patrně nejznámějším a nejužívanějším slovem je robot. Poprvé se objevuje v dramatu Karla Čapka R.U.R. (1920). Mladší z bratrů hledal vhodné označení pro umělé bytosti, androidy. Měl nejprve v úmyslu pojmenovat je anglickým „labor“, jeho starší bratr Josef mu však navrhl řešení jiné, které vycházelo ze starého slovanského základu.
K dalším světově užívaným českým lexémům patří pistole. U jejího zrodu v období husitských válek stálo staročeské pojmenování hudebního nástroje „píščala“, popř. „píšťala“. To bylo přeneseno na střelnou zbraň menšího kalibru, která vydávala vyšší, pisklavější zvuk než zbraně těžké, např. kanóny, a následně zkomoleno do stávající podoby.
Někdy je mezi uvažované internacionalismy řazen i slovanský tanec polka. Je to ovšem trochu s otazníkem. Ke mně se dostala tato verze: pojmenování lidového tance bylo údajně motivováno sympatiemi národně se obrozujících Čechů k Polákům, kteří se roku 1834 vzbouřili proti ruskému carovi a jeho nadvládě.
Prokazatelným česko-německým původem se může pochlubit dolar. V Jáchymově, přesněji řečeno v tamním údolí, které se německy řekne Joachimstal, se ve středověku těžila stříbrná ruda. A ze stříbra se razily tamní mince – tolary. Ty se pak za Velkou louži dostaly s dobře známou drobnou hláskovou změnou… A v takovém Slovinsku se platilo tolary ještě donedávna.
Někdy se uvažuje i o moderním ekonomickém termínu tunel, tunelovat, který v naší ekonomice úspěšně a dlouhodobě uplatňovali někteří tuzemští výtečníci, nebo houfnice a jiné.
Nejsme na tom tedy, jak vidno, v tomhle směru vůbec zle.
Odkazy a další podklady i doplnění zájemce nalezne v mojí knížce Vo vobecný češtině a jiné příběhy (Praha: Karolinum, 2015).
