V češtině je přes pět set předložek, časem možná zůstane jediná…

Jdu na hotel, na pokoj, na bazén, na ubytovnu, na vrátnici. Obědy se vydávají na studentské menze. Bydlíte na rodinném domě? Na večeři máš sekanou. Klíč vám vydám jen na podpis. Mám na vás dotaz. Ten útočník je silný na puku!

Na to drzé a rozpínavé na narážíme stále častěji, až se někdy zdá, že se mílovými kroky blíží doba, kdy tenhle agresor v nejrůznějších spojeních a významech veškerou konkurenci nadobro vyštípe. Ale pěkně popořádku.

Předložky bývaly tak trochu popelka. Málo se o nich mluvilo, málo se o nich vědělo.

Milí studenti, znáte předložky pojící se s prvním pádem? Ticho. No přece versus, kontra, via, a la… Nikdy jste neslyšeli Sparta versus Slavie, kuře a la bažant? Když chci posluchače ohromit, nechám je hádat, kolik těch prepozic vlastně máme. Úspěch zaručen. Třicet, čtyřicet, ti odvážnější plácnou šedesát… Samá voda! Je jich dnes víc než pět set, a stále přibývají. A to se před půlstoletím rozlišovaly sotva dvě stovky… V původním prajazyce nebyly prakticky vůbec, jsou relativně mladé. Naši prapraprapředkové se totiž vyjadřovali dosti vágně, něco ve stylu dnešního Jdu kina, což byla pochopitelně potíž. Šel dotyčný z kina, nebo do kina? Těžko říct. A proto nastoupily předložky, aby naše sdělení zpřesnily.

České předložky bývají pro cizince pohromou. Není divu. V jejich prestižním užití totiž chybují i rodilí mluvčí. Běžně se třeba řekne Sejdeme se před, nebo po obědě? Ve spisovné češtině by se mělo uvést Sejdeme se před obědem, nebo po něm?, ale to je zbytečně dlouhé. Takže tuhle lidovou cestu chápu.

A což teprve rozšířené užívání předložky s jiným pádem! Pocházím z Moravy a mívám silné nutkání používat po předložce proti druhý pád: Bydlí (na)proti školy. Správně by mělo být Bydlí (na)proti škole. Tahle varianta mi ale zní stejně, jako kdyby se řeklo Nešla bys se mnou do kinem?

Nedostižným přeborníkem je předložka mimo. Měla by se užívat se čtvrtým pádem, v současnosti už ale pod vlivem blízkého kromě dominuje pád druhý. Stále častěji čteme nápisy Vjezd zakázán mimo dopravní obsluhy; Otevřeno denně mimo soboty… S tím se nic moc nenadělá. Uvidíme, kdy se tahle inovace začne tolerovat oficiálně.

Někdy vypadají podivně vyjádření typu Díky důlnímu neštěstí zahynulo na sto horníků. Prohráli rozdílem třídy díky mimořádně slabému výkonu brankáře. Nebylo by lepší užívat to díky jen s něčím pozitivním? A dávat do podobných kontextů něco jiného (kvůli, v důsledku, vinou, chybou), nebo to celé parafrázovat?

Než se dostaneme k imperiálnímu na, aspoň jednou větou o jiné výrazné tendenci v říši prepozic: o jejich bezprostředním souvýskytu. Ještě před nějakými třemi desetiletími byl klid. Ale pak to propuklo: Trenér spoléhá na v zámoří hrající hráče. Koupil to za pro něho výhodnou cenu. Chodí s o dvacet let starším partnerem…

Někteří si rvou vlasy (znají možná jen ustálené koledovat si vopřesdržku), mnohým to už ale ani nepřijde. Je to stručné, moderní… Se zákazy se nadto daleko nedojde. Mimo oficiální vyjadřování je to v pořádku.

Je poutavé sledovat, které předložky koexistují (a proč?) a které nikoliv (a proč?). Klíčovou roli hraje výslovnost. Vyjádření tohle je nejvýkonnější z v Česku vyráběných motorů je sice kondenzované, ale zkuste to pronést nenuceně a plynule.  

Ale zpátky k tomu nezkrotnému na, suverénně nejčastější předložce a tuším, že šestému nejfrekventovanějšímu slovu vůbec. Ze spousty významů vybírám jen miniaturní část, a sice malý výsek významů místních.

Na první pohled jde všechno hladce: vyvýšená místa (na kopec, na půdu, na střechu), otevřená prostranství (na náměstí, na ulici, na hřiště), pohoří v čísle jednotném (na Šumavu, na Českomoravskou vrchovinu, na Kavkaz)… Někdy se kombinuje význam místní s účelovým: Jde do galerie na výstavu, do restaurace na oběd, do Opery na operu.

Na v sobě obsahuje něco důležitého, lepšího, výše (společensky) postaveného – odtud jeho spojování s důležitými institucemi (Jde na obecní/finanční úřad, na magistrát, na ministerstvo, na policii, na poštu, na ambasádu, na konzulát), se středním a vysokým školstvím (Chodí na střední školu, na průmyslovku, na gymnázium, na jazykovou školu, na vysokou/na vejšku, na fakultu, na univerzitu). A máme tu první patálii: dříve se užívalo chodí do základní školy, dnes je zcela běžné spojení chodí na základní školu/na základku…

Jiná kauza: má-li nějaké území přesně vymezené hranice (státy, regiony, kraje, okresy, župy, provincie), užívá se předložka do, v opačném případě prepozice na, např. Jede do okresu Břeclav x na Břeclavsko, do státu Florida x na Floridu, do Kraje Vysočina x na Vysočinu… Zdánlivě je to prosté.

Nejčastější dotaz směřuje k užití na ve spojení s Moravou, Slovenskem, Ukrajinou. Lze volit mezi dvěma přístupy. Chcete-li mít svatej pokoj, můžete říct, že to jsou výjimky. A basta. O výjimky se však nejedná, vše má svou logiku. Zmíněná území nebyla dlouhou dobu samostatná, ztrácela se v rámci vyššího celku, jejich kontury příliš nevynikaly. Daná teritoria byla nazírána jako nevýrazná, vágní, odtud to stávající na. Jakmile se ovšem objeví nějaký „politický“ atribut, užívá se zákonitě do: Jedu na Moravu x do Jihomoravského kraje, na Slovensko x do Slovenské republiky… V současnosti ale není žádnou vzácností slyšet, že někdo jede na okres Břeclav… Asertivní na nenápadně proniká i do těchto sfér. A to se jedná pouze o vrchol ledovce!

Někdy se v tom překotném vývoji začínáme trochu ztrácet. Kterou předložku vlastně použít? Před časem jsem vyzval pár desítek českých studentů bohemistiky, aby doplnili vhodnou prepozici do spojení Jedu ….. poušť / ….. Antarktida. Obdržel jsem všechny myslitelné kombinace: do – do, na – na, do – na i na – do… Guláš.

Frontální útok předložky na, jak jsem se pokusil na omezeném prostoru neuměle a zkratkovitě naznačit, je drtivý. Nepřipadá mi, že by to její spanilé tažení ztrácelo na razanci. Spíše naopak. Je patrně jen otázkou času, kdy se budou vodit děti na jesle, ráno budeme vstávat na práci, o víkendu vyrazíme na kino, na divadlo nebo na hospodu…

Nechme se překvapit. S tou její potenciální jedinečností v nadpisu je to pochopitelně nadsázka, ale i tak předpovídám zmiňovanému na velkolepou budoucnost.