Lyžovačka

Říkává se: "Odvážným štěstí přeje". Mohu potvrdit, že to platí, a to i po čtyřicítce… (Vzpomínka na Šumavu leden 2000)

Jó, hory…

Při zmínce o horských masivech se mi vybaví první společný pobyt s mojí o 13 let mladší přítelkyní na šumavském Zadově. Bylo to necelý měsíc po našem seznámení.

Ona, skvělá lyžařka s prvotřídní výbavou, navrhla, že bychom si mohli vyrazit někam zalyžovat. Já, lyžník sotva podprůměrný, zamilovaný však až po uši, jsem nadšeně souhlasil…

Ke zkoušce ohněm došlo hned první dopoledne.

Černá sjezdovka! V životě jsem neviděl větší krpál!!

„Tak pojď,“ jedem, řekla zvesela.

Pár elegantních obloučků – a zmizela v dáli.

„Jasně,“ řekl jsem (v podstatě už jen pro sebe). A rozjel jsem se, v mohutném předklonu a s nohama křečovitě plužícíma, obezřetně za ní.

Musela to být příšerná podívaná…

Ale asi jsem udělal dobře, když jsem tehdy sebral veškerou odvahu a vydal se za ní. Dnes máme dvě krásné, zdravé a šikovné děti.