Zdražení známek české dálnice nespasí

Na konci července ministr dopravy Pavel Dobeš oznámil, že nedostatečné finance přidělené jeho rezortu bude kompenzovat zdražením dálničních známek. Předložil také tři varianty, mezi kterými se ministerstvo mělo rozhodovat – zdražení o 100, 200 nebo 300 korun. Již tehdy ale také uvedl odhadovanou částku, která se tím vybere, tedy 700 milionů korun. Ta odpovídala horní hranici zdražení, a tak se asi dalo očekávat to, co včera ministr dopravy oznámil – zdražovat se bude o 300 korun, tedy na neuvěřitelných 1500 korun na rok. Když tyto údaje srovnáme s 12 miliardami korun, které ministr dopravy požaduje na příští rok pro Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), vyplývají mi z toho dvě věci. Za prvé se jedná o krok, který vzhledem ke svému výnosu nic neřeší, za druhé to budou občané, kdo ze svých osekaných rodinných rozpočtů tento - pro SFDI nevýznamný přínos - zaplatí.

Česká republika se také zařadí na 3. místo v žebříčku nejdražších dálničních známek v Evropské unii, více zaplatí pouze občané Rakouska a Maďarska. A tak zatímco u nás, kde řidiči na zcela nekvalitní a nedostačující síti dálnic denně riskují když ne životy, tak rozbití svých vozů, se bude zdražovat, v Německu se teprve hovoří o zpoplatnění dálnic. Dosud jsou tamní dálnice, na kterých si český řidič díky jejich kvalitě připadá jako „Alenka v říši divů“, bezplatné. V Německu jsou navíc do údržby a výstavby dálnic investovány miliardy korun, a pokud si řidiči začnou jízdu po nich platit, mohou očekávat, že za své peníze dostanou i odpovídající kvalitu. U nás něco takového nehrozí - občané si značně připlatí, kvality se však nedočkají.

Ministr Dobeš navíc ruku v ruce s oznámením zdražení známek do médií prohlásil, že pokud dostane jeho rezort oněch požadovaných 12 miliard korun pro SFDI, od zdražení dálničních známek ustoupí. Tento vzkaz vyslaný koaličním partnerům a ministrovi financí je jasnou ukázkou toho, jak dnešní koalice funguje. V dnešních dnech je opět zaměstnána svými vnitřními, veskrze personálními spory, ale pokud se jedná o rozpočet na příští rok v tak důležitém rezortu, jakým doprava je, posílá ministr dopravy, namísto tvrdých osobních jednání, přes média do vlády ultimáta. A to činí ve chvíli, kdy již zbývá pouze několik dnů na vyjednávání ohledně rozpočtového rámce České republiky i podoby rozpočtu SFDI na příští rok. Copak takto se mají chovat ministři zodpovídající se těm, kteří jim tento mandát propůjčili, tedy občanům?

Ministr dopravy si navíc ve svém ultimátu bere jako rukojmí, tedy nástroj pro dosažení svých cílů, právě občany České republiky. Lidé jsou přitom již značně unaveni nekončícími škrty, které tato vláda od počátku své existence provádí, a které dopadají výhradně na jejich rozpočty. Každou chvíli se přitom můžeme dočíst o další předražené zakázce, promarněných miliardách a korupci. Řešení těchto klíčových problémů však jaksi není ve Strakově akademii na programu dne. Tato vláda se snaží snížit schodek státního rozpočtu pouze na úkor občanů. Bere také krajům, městům a obcím a její počínání připomíná snahu je vyhladovět.

Apeluji proto nejen na ministra dopravy, ale na celou Vládu České republiky, aby znovu začala jednat o skutečně zásadních věcech pro naši zemi včetně rozpočtu ministerstva dopravy, potažmo SFDI. Naši ekonomiku se nám nikdy nepodaří skutečně ozdravit, pokud nebudeme udržovat a budovat kvalitní infrastrukturu. A 300 korun, které si všichni připlatíme za jízdu po současných dálnicích, ke kvalitní infrastruktuře nepovede. Jediným efektem bude, že po jedněch z nejdražších bankovních poplatků v EU se posuneme na vyšší příčky také v dalším, rozhodně ne pozitivním unijním žebříčku.