Zdražení dálničních známek aneb další „prohra“ českých občanů

Nejprve vcelku sebevědomě vystupoval nový ministr dopravy proti návrhu státního rozpočtu na příští rok, ve kterém resort dopravy nedostane přibližně 10 miliard korun, s kterými původně počítal. Ani jeho silná prohlášení, že bude požadovat po ministru financí navýšení rozpočtu pro svůj resort, ale nakonec nevedla k žádnému výsledku. Svou neschopnost vyjednat finance pro resort dopravy tak ministr Pavel Dobeš bude prý nově kompenzovat zdražením dálničních známek a zvýšením mýtného.

Zdražení mýtného o 25 procent ještě není nikterak radikálním krokem, podle slov některých dopravců s ním počítají a bylo již předem dohodnuto. Negativní dopad by ale toto zdražení mohlo mít opět na silnice nižších tříd, jelikož by to mohlo vyvolat ještě větší snahu některých dopravců využívat pro své trasy nezpoplatněné silniční komunikace, což zhoršuje kvalitu života lidí, kteří v blízkosti těchto silnic bydlí. Tato skutečnost by měla být dalším důvodem pro debatu o rozšíření mýta na silnice I. a II. třídy.

Zvýšit cenu dálničních známek od příštího roku až na 1500 korun, to už je ale nehorázným převedením zodpovědnosti za vlastní neschopnost na rodinné rozpočty českých občanů. Předpokládaný výnos je přitom 700 milionů korun, což je v situaci, kdy pro optimální stav by Státní fond dopravní infrastruktury potřeboval cca 40 miliard korun a kdy ministr dopravy požadoval alespoň 10 miliard, v podstatě nic neřešící cifra. Nic neřešící pro dopravu, ale velmi citelná pro české občany.

A to je třeba si ještě uvědomit, že tímto zdražením občané nezískají alespoň kvalitnější dálnice či dokonce rozsáhlejší dálniční síť. 700 milionů korun těžko zlepší alarmující stav těchto komunikací a občané tak i nadále budou jezdit po výmolech a stát v hodinových kolonách na D1. Zkrátka, vládní koalice se nedohodla, ministr dopravy rezignoval na další snahu a ten, kdo za to zaplatí, bude občan. A to doslova.

Jak se zdá, novým mottem této vlády je ´Vládneme dobře, vládneme rádi, ale za vaše…´. Dalších 300 korun z rodinného rozpočtu se totiž nemusí zdát jako zásadní výdaj. Musíme však začít sčítat. Jednou je to zvýšení DPH, příště plošné snížení mezd ve veřejné správě, nejnověji je to dražší dálniční známka. Pokaždé něco jiného, vždy to však končí stejně. Tato vláda není schopná vybírat přímé daně od velkých korporací, a tak veškeré náklady převádí do nepřímých daní, a stále častěji sahá do kapes svých občanů. Například z bankovních poplatků se DPH nevybírá. Nevolám po jejich zvýšení o DPH, už takhle jsou nehorázně vysoké, ale o jejich zdanění, tak je zdaněn každý rohlík, nebo bota, kterou si kupujeme.