Tak tu máme zase jedno "skvělé, bezpečné, dokonalé" spoření. Tentokrát do zlata. Myšlenka je krásná: spoříte si pravidelně, pak dostanete kus zlata. Cena zlata přece pořád jenom roste, že? Zlato je jistota, pravda? Máte pocit, že vás anděl zve do ráje. Jsou tu ale velká ALE, která ovšem autoři oslavných článků neznají, nebo o nich taktně mlčí. Podívejme se, jak mohou naivnímu člověku místo kusu zlata zůstat jen oči pro pláč.
První riziko: Krach emitenta
Spoření nabízejí soukromé firmy a firmičky. Není důležité, jestli jde o velkého hráče, nebo lokálního obchodníčka. Zkrachovat lze v libovolném objemu peněz. Svoji zkušenost s tím mají třeba Američané, kteří místo skvělého spoření do zlata přišli o miliardy. Také naši severní sousedé neradi vzpomínají na nedávný krach Amber Gold.
Druhé riziko: Nákup futures místo kovu
Firmy, které slibují nákup kovu, velmi často místo kovu nakupují pouze futures na burze. Stačí tedy změna marginu (zálohy na držení kontraktu) a rázem bude firma muset vyprodávat. Střadatel už své zlato nikdy neuvidí.
Riziko třetí: Bezcelní sklady, švýcarské zlato
Mnohé firmy se holedbají uskladním zlata v bezcelních skladech. A že prý si každý klient může přijet své zlato zkontrolovat sám. Hrají na to, že nikdo nepojede do Švýcarska. A tudiž opět drží místo zlata futures.
Riziko čtvrté: Padělek
Klient po naspoření dostane do ruky slitek, zpravidla zatavený kousek zlata s certifikátem. Jedná se o snad nejlépe padělatelné provedení zlata. Pokud není zlato vyjmuto z obalu, nelze zkontrolovat ryzost. A v Číně je padělání zlata naprosto regulérní průmyslové odvětví. Mnoho investorů si tedy místo na zlato naspoří na kousek pozlaceného wolframu.
Takže až si opět počteme v dalším článku o tom, jak prima je spořit do zlata, raději zapojme zdravý rozum. Kdo chce zlato, měl by je nakupovat přímo. Spoření do zlata má příliš mnoho rizik
