Práce ve prospěch obce nebo život na sociálních dávkách?

Při svém nástupu do funkce starosty jsem veřejně vyhlásil, že každému občanu, který projeví zájem pracovat u obce a bude splňovat příslušné podmínky úřadu práce, vyřídím příspěvek na veřejně prospěšné práce (dále jen VPP) a pracovní poměr na dobu určitou (po dobu čerpání dotace) s ním bude uzavřen. Celý tento můj záměr, který uvádím v praxi 3,5 roku, se opírá o tři jednoduché, ale zásadní argumenty.

Tím prvním je obnova alespoň základních elementárních pracovních návyků u lidí, kteří je v období, kdy nepracovali, buď zčásti nebo úplně ztratili. Jedná se přitom o široké spektrum lidí - od maminek, které si po mateřské dovolené někdy i dlouhodobě obtížně hledají zaměstnání, přes občany 50+, o které pracovní trh z mě celkem neznámých příčin nejeví příliš zájem, až po občany s větší či menší závislostí na alkoholu v různé fázi rezignace na skutečnost, že práce je náplní a smyslem života. Tím druhým je ryze ekonomický pohled, kdy příspěvek na VPP od státu je relativně štědrý v rozmezí 12.000 - 15.000 Kč měsíčně po dobu půl roku (Úřadu práce v Uherském Hradišti na tomto místě za dosavadní spolupráci děkuji) a z obecního rozpočtu tak není potřeba na mzdy doplácet. Třetí důvod je pragmatický - na obci je práce vždy dostatek a je neustále co zlepšovat. Na mnohých místech neupravený vzhled obce byl před mým nástupem předmětem častých připomínek občanů a nebylo se čemu divit - tehdejší jeden pracovník na úklid na půl úvazku nemohl z časových důvodů poptávku po čistotě v intravilánu obce zajistit, i kdyby se rozkrájel.

Průběžně tímto způsobem v pravidelném cyklu 6 měsíců zaměstnáváme 3-5 pracovníků rekrutujících se z občanů s trvalým bydlištěm u nás. Rozsah jejich pracovní činnosti je přitom pestrý - od pomoci v kuchyni a při úklidu budovy mateřské školy, přes zajištění provozu a úklidu dalších dvou obecních budov až po celoroční práce v obecním lese, sečení obecních pozemků v létě a úklid sněhu v zimě. Hlavním přínosem je však skutečnost, že mnoho prací jsme schopni udělat si svépomocí, nemusíme na ně najímat firmy a tím obecnímu rozpočtu šetříme významné prostředky v řádu stovek tisíc korun za zmiňované období.

V minulých týdnech se ale setkávám s úšklebky nebo výsměchem určitého spektra spoluobčanů nad posledním přírůstkem zaměstnanců obce na VPP. Od poloviny dubna jsem totiž přijal tři pracovníky obtížně zaměstnatelné jinde (dovolím si tvrdit, že prakticky nezaměstnatelné) s větším či menším sklonem k alkoholu. Předesílám, že všichni mě v březnu 2014 přišli o práci požádat, z mé strany při jednáních s úřadem práce ve věci umístnění na VPP nebylo co řešit. Neříkám, že vše co se týká organizace práce těchto pracovníků je bezproblémové, ale za prací, kterou ve prospěch naší obce ve veřejném zájmu denně vykonávají si stojím, jsem kdykoliv připravený ji zrekapitulovat a patřičně zargumentovat. Jsem si zcela jistý, že když už stát má vynakládat peníze na nějakou formu podpory, tak je mnohem produktivnější financovat nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, než tupě vyplácet sociální dávky. Jsem přesvědčený o tom, že peněz vydělaných prací si dotyční mnohem více váží a věřím, že s nimi i hospodárněji nakládají. Nakonec kdo jiný by měl občanovi podat pomocnou ruku než obec, pokud je to alespoň trochu možné.

Aby nedošlo k mýlce : já skutečně nemám ambici ty pracovníky zbavit závislosti na alkoholu. Práce ve veřejném zájmu spojená s pocitem užitečnosti dává ten nejlepší předpoklad k tomu, aby takto dlouhodobě a chronicky nezaměstnaní (resp. nezaměstnatelní) lidé nakročili na správnou cestu.

A skupince občanů za toto se mi vysmívajících bych sdělil následující : Zapřemýšlejte, co sami jste za poslední dny, týdny nebo měsíce pro obec ve veřejném zájmu udělali. A až si sami zodpovíte, tak teprve toto Vám dává právo starat se o druhé. Zvláště pak v případech, kdy zodpovědnost nenesete Vy, ale je zcela na mých bedrech.