Přiznám se, že dnes celý den sleduji zpravodajství ČT24 ke čtvrtstoletí sametové revoluce. Byl jsem vlastně k tomuto spíše odsouzen ze zdravotních důvodů .. však to znáte, sportem k trvalé invaliditě. Pokud bych měl shrnout jedním slovem svůj momentální pocit, asi nejlépe by tento stav charakterizovalo slovo pachuť. Tedy nikoliv z kvality zmiňovaného zpravodajství ČT24 - to se mi po celý den zdálo na solidní úrovni - ale hovořím o incidentu z Albertova, kde v čase cca 14:30 proběhlo odhalení pamětní desky pěti prezidenty doprovázené vyřizováním účtů s panem prezidentem Zemanem.
Po svém prvotním konstatování "co dříve zasel, to dnes sklidil" jsem začal přemýšlet o hlubších souvislostech této dnešní ostudy. Pokládám si otázky, na které nemám odpověď : bylo panu prezidentovi zapotřebí kývat se opilý u korunovačních klenot a pak si na margo tohoto trapasu dělat z národa pitomce vysvětlením s virózou? Bylo panu Zemanovi zapotřebí volit vulgarismy v přímém přenosu vysílání Českého rozhlasu? Jak je možné, že se prezident republiky vrací z Číny soukromým letadlem? Obávám se, že na tyto otázky neexistuje přesvědčivá a argumentačně silná odpověď.
Pak si kladu okruh otázek, na které odpovědi mám : proč např. pan Zeman nadbíhá Putinovi tím, že odmítá sankce proti Rusku jako kontraproduktivní? Proč pan prezident velebí Čínu a staví byznys hodnotově výše než stav lidských práv zde? Odpověď zní : protože je to jeho názor a přesvědčení. Můžeme s ním souhlasit nebo nesouhlasit, polemizovat nebo rozčilovat se, ale to je tak asi všechno.
Paní blogerka Lea Vojtekova píše : "Dnes si několik tisíc lidí dodalo na 10 minut falešný pocit důležitosti a užitečnosti díky mávání červeným papírem." Já si myslím, že máváním červených papírů symbolizujících fotbalové červené karty přítomní lidé demokraticky vyjádřili svůj názor. Neshledávám na tomto nic špatného a pokud by se mě jako starostovi něco podobného stalo, považoval bych zdvižení červené karty spoluobčany za vyjádření, chcete-li argument, že je něco špatně. Co naopak za špatné považuji já, tak tím bylo házení předmětů směrem k prezidentovi. Házení předmětů na kohokoliv není argument, ale ubohost. Rozlišme prosím zvednutí červené karty a mrsknutí rajčetem po prezidentovi republiky.
Dnešek neznamená nic jiného, než další kamínek do mozaiky rozdělené společnosti a stále více rozevírajících se názorových nůžek mezi občany České republiky. Necítím se rozhodně býti mluvčím lidí, kteří dnes v Praze házeli všechno možné na svého prezidenta. Přesto možná právě pocit dnešního rozdělení ve společnosti, ke kterému pan prezident k mé velké lítosti přispívá a tak na hony vzdáleného ideálům sametové revoluce, za které jsme před 25 lety cinkali klíči, dovedl demonstranty na pietní akt prezidentů pěti států na Albertově.
