ODS se po více než 23 letech od svého vzniku dostala na samou hranici volitelnosti. Pro mě jakožto pravicově smýšlejícího člověka je to smutná, nikoliv však nepochopitelná skutečnost - jsem dokonce přesvědčený, že vysvětlení stávajícího stavu jsou jednoduchá. Pokusím se zargumentovat, proč pro nového pana předsedu Petra Fialu je situace neřešitelná a ODS se dle mého názoru už nikdy na výsluní české politiky nepodívá.
Dalo by se říct, že v prvních letech své existence Občanská demokratická strana dělala čest svému jménu. Slovo občanská znamenalo otevřenost směrem k občanům v nejširším slova smyslu. Srozumitelně formulované ideové východiska, liberálně-konzervativní orientace a jasně vymezený program vytvářely v té době solidní alternativu pro širokou vrstvu obyvatel ČR. Výraz demokratická vyjadřoval mimo jiné širokou platfomu veřejné diskuze a ta se pak přetavila do východisek, které ODS nabízela ve svých volebních programech a se kterými slavila úspěch. A konečně termín strana jakožto organizace nominující své kandidáty do vrcholných funkcí v rámci jasně vymezené ideologie na základě společného zájmu všech (nebo rozhodující většiny) svých členů ODS beze zbytku naplňovala.
Problém dnešní ODS je ten, že postupem času přestávala být občanskou a sekundárně i demokratickou. Velmi pozvolna se měnila z otevřené strany na uzavřený spolek, jehož elity naprosto rezignovaly na veřejný zájem na úkor zájmu osobního. Vedení ODS zejména za předsedy Topolánka a následně i Nečase se uzavřelo do svých ulit, nasadilo klapky na oči, postupem přestalo vnímat "hlas lidu" prostřednictvím politiků z komunální úrovně a vytunelovalo svůj vlastní politický potenciál. Namísto toho se tito lidé staly loutkou v rukách kmotrů a ekonomické lobby, aniž by měly sílu (a chuť) to změnit. Logickým vyústěním byla změna mediálního obrazu strany, kdy zprávy o skandálech a korupčním potenciálu ODS plnily první stránky novin na úkor toho pozitivního, co se jim na vládní úrovni podařilo prosadit.
Občanská demokratická strana měla mnoho šancí to změnit, nikdy to neudělala a teď už je evidentně pět minut po dvanácté. Elity ODS ve své zahleděnosti do sebe nedokázaly pojmenovat svoje chyby, přiznat podíl své politické odpovědnosti a tím pádem si ani nemohly z tohoto tristního stavu, který si asi nepříliš dobře (nebo naopak až moc dobře) uvědomovaly, vyvodit důsledky. Přitom stačilo málo - v ODS je na komunální úrovní mnoho slušných, pracovitých a praxí prověřených starostů. Jejich instalace do vrcholné politiky by pro exvoliče znamenala novou naději návratu ke kořenům a ideálům, se kterými ODS v roce 1991 na místní politickou scénu vstupovala.
Pokud ODS tuto alespoň elementární míru sebereflexe podobnou té, co udělala KDU-ČSL po parlamentních volbách v roce 2010, nebyla schopná najít ani po debaklu v loňských parlamentních volbách, nenajde ji už nikdy. Při vší úctě k intelektuálním schopnostem Petra Fialy není dnes ani v jeho ani v silách kohokoliv jiného, aby oslovil široké masy exvoličů ODS a vrátil jí důvěryhodnost - tato značka je nenávratně poškozena a neomylně (pro někoho bohužel, pro jiného zaplať Pán Bůh) směřuje k zániku.
