Hodnému pánovi:)
Úměrně dobrému rozhodnutí, počasí, dovolené v lese a nezpožděné mašince mám povznesenou
náladu. Zbavena veškerých tašek, dosedám, kam mám a už u Putimy nabádám děti, že by
bylo pěkné, kdyby si se mnou o té bráně zazpívaly... Když začínám druhou sloku, zvedám se a
přidávám taneček... Děti se smějí a kamsi ukazují rukama... Přijímám to jako jejich projev
soudržného veselí s kreativní maminkou a přidávám na síle hlasu. Nakláním se dozadu, do strany,
dopředu a tuhnu... V hlubokém předklonu zjišťuji, že můj batoh podupává nohama do rytmu a
vesele se na mě usmívá. Maličký přimáčknutý pán, kterého jsem před dvaceti kilometry zavalila,
aniž bych si ho všimla, se výborně baví. Nemluvím. Zírám, rudnu a Laura mě doráží: „Maminko,
už toho pána vidíš taky? Není on tvošku chudáček? My sme ti to chtěli žíct, že tu nejsme sami, ale
ty si se nedala rušit jak si tancovala.“ Polykám, sedám si a rychle se snažím sama sebe uklidnit,
že horší už to být nemůže, takže vlastně o nic nejde. Může. „Lauro,“ bere si řeč Šimon, „možná
by bylo dobrý mamince taky říct, že jestli je ten pán gejn, tak musí bejt dost vyděšenej, protože
mamince taky celou dobu, co tancuje, kouká z trička takovýto jak sme z toho pili mlíčko, když
sme byli malý, to hnědý...“ Upřeně mi hledí do očí a zcela vážně konstatuje: „Trochu trapný,
viď?“ Zvedám se. „Jé maminko, podívej, ty si vyseděla motýlka...“ Lauřík ukazuje prstem pod
můj opocený zadek, vietnamský pán se stále stejně dobře baví, na gejna nevypadá...
Zbaběle prchám z kupé a upozorňuji mrňata, že za chvíli přestupujeme. (A doufám, že pána už
nikdy neuvidím).
Po dvou minutách mé nepřítomnosti pán již nesedí, ale stojí, na svých malých zádech
má můj obrovský batoh, v ruce kufr a řečí, která nenese ani stopu nějakého mně známého jazyka,
mi sděluje, že můžeme jít, je tu jen pro nás. Zírám na Šimona, ten se culí a vysvětluje, že to
s pánem zařídil, abych se neztrhala. „Jsem si všimnul, jak ti lezou ty žíly na rukách a teď ještě jak
si z toho ztrapnění celá upocená, takhle už bys nevypadala jako moje krásná copatá sestra .“
Na dotaz jak to dokázal, když pán mluví jinou řečí než on, neodpovídá... Pan vietnamec tedy
s neslábnoucím nadšením táhne vše, co jsem původně měla nést já, pěkně z vlaku do autobusu
(je výluka) a z autobusu zase do vlaku a pro veliký úspěch dokonce i na dalším přestupu
v Budějovicích znovu do jiného vlaku. Šíma (na rozdíl ode mně) pána obdivuje jen do okamžiku
než jeho pozornost upoutá parta Francouzek a loudí slovíčka, aby si ho holky všimnuly.
„Bonžůůůůr...“ Slečny odpovídají, Šimon se pýří. „Mami, honem, jak se řekne, jestli mluvěj
francouzsky?“ ... „Parlevůůůůfrancééé?“ Slečny se dost baví, odpovídají Šimonovi dle očekávání
a přidávají, kam Šíma jede? „Mami, to je už moc závazný, viď? Takovej rozhovor, honem mi řekni,
co jim mám říct, aby se mnou tak neflintovaly, nemám na to teď čas, když jedeme na tu dovolenou“
„Tak jim řekni, že ty už nemáš čas parlefrancéé.“ „Týý krááso, tak to je fakt hustě nadupanej
nápad, takhle jim to říct.“ Holky se smějou, Šíma dostává na cestu francouzskej bonbonek,
vietnamský pán už netrpělivě čeká, až dostane povel, do kterého vlaku nás má zase odnést a
můžeme jet dál. (Docela ráda bych mu odlehčila, ale je zásadně proti). Když pán opět usedá ve
stejném kupé s námi, začínám přemýšlet, jestli se mu nelíbíme až moc. Děti ho přijaly do party
hned, („oženíme mámu“ je ještě nepřešlo), pan průvodčí v Hradci nám přeje příjemnou cestu:
„A nezlobte, děti, tatínka.“ Děkujeme „tatínkovi“ a loučíme se. Mrňata se mě později ptají, jestli
takhle se dělá to „seznamování na ženění“...
Po příjezdu se Šimon rychle aklimatizuje na vodní prostředí a sděluje mi, že má novou holku:
„No, francouzšťanka to není, ale je nádherně zrzavá a umí lovit ryby, takovou sem si dycky přál.“
Jdu si nevěstu prohlédnout... Holčička, o pár let starší než Šimon, zrovna maluje srdce do písku a
významně pohupuje bokem i sítí na ryby. Je pěkná a ošklivě na mě kouká. „Mami, jdi pryč,
nevidíš, že potřebujeme s Bárou trochu soukromí?“ Monitoruji tedy situaci ode dveří chatky.
Můj, do té doby rybolovem i ženou (doufám) nepolíbený, syn už začíná pronikat i do techniky
tkaní sítí a rybky rozeznává v latinských názvech... Po hodině rybolovu se ke mně žene
s Lauřiným kyblíkem, který si odkládá rovnou mezi talíře s polévkou: „Mami, mami, mám vokiše,
představ si to, bylo tam hejno malých útočících štik na sídliště vokounů a já je všechny zachránil
těmahle svejma holejma rukama.“ Mává mi rybkou vytaženou z kbelíčku před obličejem a trvá
na fotečce v zapadajícím slunci. A rozeslat hned všem příbuzným minulým, současným
i budoucím. Aby věděli, že Šimon je rybář, statečný rybář!
„Lauro, pocem, koukej, to je třetí největší vokiš na světě, říkala to Barborka.“ Kdyby nemusel
držet rybu za miniocásek, jistě by se u toho vyznání plácal rukou přes mužnou hruď. Lauřík je
pořád stejný stoik, omrkne situaci a zráchaného bráchu, pozvedne obočí, jedno a: „No tak to asi
bude nějakej megavokiš a ty si megatvouba, dyš to tý holce věžíš. Z tohodle by nebyl ani
malinkatej žízeček, ty vybáži...“ A je to. Ten večer už se Šíma za Barborkou nevrátil: „Tak tohle
léto to na svatbu nedopadne, ani máma, ani já... a Lauru si dobrovolně žádnej nevezme, má na
všechno odpověď, je neoženitelná...“ Otáčí se na druhý bok a dodává: „Jako ty, takovej hodnej pán
to v tom vlaku byl a zase si mu nedala ani telefon....“
Petra Michvocíková
Horolezec (co to s náma myslel dobře)
Ve čtvrtek odpoledne se vleču s dětma domů a těším se na chvíli klidu.„Jé, hele, mami, co to je přede dveřma?“ Syn ukazuje prstem na velikánský bágl. Já současně s ním vidím ještě květiny na parapetu a proutěný koš... na prádlo? Majitele batohu snad?
Petra Michvocíková
.
..........................................................................................................................................................................
Petra Michvocíková
PF 2013
...........................................................................................................................................................................
Petra Michvocíková
Víš koho mám na světě teď nejvíc ráda?
Laura odkládá školní příbor a trpělivě vyčkává, jestli uhádnu správnou odpověď. „Nevím, to fakt netuším. Mě?“Čerstvá školačka mi něžně hladí ruku: „No to jo, ale jako někoho vzácnějšího jsem myslela. Marii Terezii! Víš, že onazavedla povinnou školní docházku a to je to nejhezčí, co se mi mohlo stát?“
Petra Michvocíková
.
...........................................................................................................................................................................
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Prodej chaty 85m2 a pozemkem 532 m2
Nebovidy, okres Brno-venkov
3 200 000 Kč
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3909x
Zdravotní sestra se slabostí pro babičky, dědečky a témata na okraji společnosti***
Také Petra Hanová - Hanina.
http://petra-hanova.blog.tyden.cz/***
tančíme kde jsou,
spolykaná slova jen(?)
voní noblesou...***
http://www.youtube.com/watch?v=oSH214rasEI&feature=related***
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- Janis Joplin
- Radůza
- dokonaly sexappel:)
- Louis A.
- Marsyas
- Nočná optika
- Nerez
- Javory
- Miroslav Žbirka
- AC/DC
- Patti Smith
- Nohavica
- parádní, parádní...
- Nohavica
- *
- :)
- AG Flek a Hradišťan
- Pink Floyd
- Bratři Ebenové
- Karel Plíhal
- Jiří Schmitzer
- Čechomor
- Karel Kryl
- Václav Koubek
- Dire Straits
- Richard Müller
- Jaromír Nohavica