A tak mě napadlo, že když sem tak dobrej, mohl bych se voženit!

„Vy ste maminka Šimona?“ copatá holčička se ke mně žene od školních skříněk. Kývu azaznamenávám ten známý pocit napětí, co zase (ne)pěkného uslyším. Šimonova dobrá vůle býthodným je silná, ale jde to pomalu...

„Tak vám musim říct, že Šimon je úplně bohovskej kluk, zase sme díky němu vyhráli.“
Je mi asi tak jako po prvním vydařeném polibku, aby toho nebylo málo, vylézá z družiny zrovna ten,
o němž je řeč a mává na mě notýskem, kde je napsáno, že dneska nezlobil ale ani takhle málo...
„Představ si to, mami, chtěj mě ode dneška dokonce i ty holčičky, který mě normálně nesnesou ani
v družstvu na vybiku.“
Jeho nadšení se nedá nesdílet.
„Víš, jak já si rád čtu a hodně toho teda vim,“ (genetická stopa skromnosti je nepřehlédnutelná),
„tak oni už to začaly děti ve třídě zjišťovat, že sem pro ně těma informacema hodně užitečnej,
při skupinový práci, to sou takový zajímavý soutěže na chytrost.“
Nenápadně se mi při tom snaží předat tašku s knihama, které vlečeme domů a ráno je zase
poneseme zpět a budeme to dělat tak dlouho, dokud Šimon nepřečte celou knihovnu a pak si
založíme vlastní.
„A tak mě napadlo, že když sem tak dobrej, mohl bych se voženit.“
Zastavuji.
„Oženit?“
„No, normálka, jako ty a táta. Akorát bez toho rozvedení.“
„Mami, já už to mám vlastně trochu zařízený, jen bych potřeboval na zejtra nějaký občerstvení,
zvládneš tak deset krabic koláčků a nějaký řízky?“
„Jo a budu potřebovat nějaký nový bajonykly, Kačenka byla dost drahá.“
Konečně se dostávám ke slovu. Beru to odzadu. Drahá?
„On s ní původně byl voženěnej už Martin, ale já sem jí od něj vyměnil za dva bajonykly a tři
pikaču. Tak se s ní dneska rozved a já jí hned sbalil při těch soutěžích. Sem měl takovej pocit, že si
mě dost váží.“ Zamyšleně se zastavuje: „To je důležitý, to vážení, ne?“
Kývu a celou cestu domů absorbuji další informaci k zítřejšímu obřadu. Tajnému. Paní učitelka
svatbu zakázala.
...
„Mami, poď mi zkontrolovat záda a uši a čuchni mi k nohám, jestli mi nesmrděj.“
Šimon ráno opravdu vstal dle vlastnoručně nařízeného budíka v šest a od té doby nevylezl
z koupelny.
„A mami, mám už tu košili dost vyžehlenou?“... „No to né, podivej, tady je to nepřesný, puč mi tu
žehličku, já si to dorazim radši sám. Ty to bereš na strašně lehkou váhu, to si to takhle podceňovala
i s tátou?“ Pachole(k) rýpavý:)
Krém na boty se mísí s mým Bvlgari, oboje ženich použil v míře dostatečné...
...
„Prosimtě, je tam Šimon Michvocík?“ Odchytávám holčičku před družinou. „Ne, jenom Novák.“ Odpověď je stejně rychlá jako její pousmání.
Hm. Obíhám další dvě patra, dítě nikde. Vracím se zpět před původní družinu. Šimon v obležení
holčiček cosi zaujatě vypráví...
„Jaktože si tady, před chvílí mě poslali jinam?“
„Já sem tu furt. Akorát sem si vyženil jiný jméno. Už sem informoval i pani učitelku, tak si to taky
zapamatuj. Sem teď Novák.“ (Po loňském Šimon Herypótr jsme si výrazně polepšili, řekla bych.)
„Jaká byla svatba?“
„Boží, učitelka z céčka nám i gratulovala, Deniska donesla červenej závěs z domova jako koberec a
Marek nám zařídí svatební cestu na Sejčely...“
...
„Tak to ti moc děkuju, fakt, právě si mě připravila o manželku. To už tam nemusim ani chodit.“
Je za pět minut sedm ráno a Šimon ze sebe vztekle rve boty.
„Co blbneš, vždyť to do školy v pohodě stíháš?“
„Nestíhám. V sedum sem měl bejt v družině, abych si pohlídal Kačenku, kluci se od včera dohodli, že mi jí přeberou a vona se určitě dá, protože s ní nechci chodit za ruku po hřišti a David se na to celej třese.“
Brečí.
„Nech mě, zkazila si mi den a možná celej život, protože takovouhle holku krásnou a hodnou už nikdy, nikdy nenajdu.“
...
„Mami, děkuju ti, si skvělá, zachránila si mi život.“
Odpolední družinové přivítání nenese stopy ranního zármutku ani trochu.
„Co Kačenka?“
„No právě, hrůza. Jak sem ráno nebyl v družině tak ona klukům řekla, že nejsem správnej typ pro ní, protože vona nesnáší ty moje košile a já si je přitom jenom kvůli ní každý ráno žehlim.“
Nechápavě vrtí hlavou ještě teď.
„Je to holka neupřímná a navíc chce, abych jí nosil tašku. Hrůza. Hned sem jí Martinovi odpoledne slevnil na jednoho bajonykla, udělali sme rozvod a zejtra se voženěj spolu. Budu jim dělat vodávače. Už se těšim. Neupekla by si nějaký koláčky a řízky?“