Na toto jistě kontroverzní téma je zároveň velmi relativní odpověď!
Oba stroje jsou koncipovány odlišnými způsoby, každé letectvo má jiné potřeby a od toho se odvíjí i vývoj strojů pro jejich účely.
Z logiky věci vyplívá ta skutečnost, že co je novější, mělo by být i lepší než to starší.
Ale nechme filosofii a pojďme se podívat na technické srovnání obou strojů.
Jak je známo, Američané se snaží integrovat do svých strojů tu nejvyspělejší techniku a to byl také důvod, proč byl F-22 vyvíjen více než 20 let, oproti Rusku, které vyvíjí současný letoun na základě zkušeností s demonstrátory Suchoj S-47 Berkut a Mig 1.44 a díky tomu, dokáží dovést stroj do sériové výroby mnohem rychleji, očekává se do 5 let. Rusové se více snaží o co nejefektivnější stroj v poměru s použitými prostředky, co se výborně ovládá a má špičkové letové vlastnosti-jak je ostatně o „esůčkách“ známo. Je nutné zmínit, že F-22 je opravdu prošpikován tou nejmodernější elektronikou a technologiemi-v tomto směru je opravdu nejlepší, ale……
Jak jsem již uvedl, ruskému letectvu záleží i na jednoduchosti a špičkové manévrovatelnosti stroje, v čemž zase F-22 tak dobrá není. Když vezmeme v potaz možnosti obou strojů a zároveň letové vlastnosti, což se rovná bojové efektivitě, došel jsem k závěru, že ruská koncepce leteckého zbraňového systému páté generace je použitelnější a pro svoji efektivnost i výhodnější! Pro kritiky uvádím rovnou, že F-22 má pravděpodobně převahu v tzv.možnosti „prvního úderu“, ale již si nejsem plně jist sledu dalších událostí, při možném střetu obou strojů v boji!
Ruský průmysl nyní dokáže s odstupem času a na základě zkušeností se stealth technologiemi svých protihráčů posoudit, co je a co není potřeba u letounu páté generace. Přebytečné technologie neaplikovat na úkor letových vlastností a opatřit letoun tím, co je nezbytné. To, v čem se zdá, že F-22 za T-50 zaostává, mu dává jiné, potřebnější parametry pro boj-u pilota ocenitelnější. Většina armád, si už stejně s detekcí stealth letounů dokáže poradit, takže v potaz opět přicházejí letové parametry, jako je obratnost, či pokročilé detekční palubní prostředky.
F-22 má vektorování tahu motoru pouze vertikálně, kdežto u T-50 všesměrově a tím je stroj neuvěřitelně obratný. Byla doba, kdy se vzdušný boj odehrával na desítky kilometrů, ale stealth stroje se vzájemně detekují stejně až dá se říci na poslední chvíli a tím pádem je nutná opět obratnost letounu, tak jako tomu bývalo kdysi! Jak známo, Američané z historie dobře vědí, že to co oni dokáží udělat mnohdy až komplikovaně, Rusové dokáží mnohem jednodušeji, efektivněji a mnohdy i lépe.
T-50 nemá lopatky motoru plně kryté jako F-22, ale jen z 90%, což plně dostačuje a větší zakrytí by omezovalo stroj např. i v manévrovatelnosti při ostrých úhlech náběhu, čímž se rival F-22 nemůže pochlubit. Dílenské zpracování-lícování dílů není u T-50 též dokonalé a vše výše zmiňované zvyšuje RL odrazivost, ale větší snaha o opak by byla pracná a výrobně náročná a tento nedostatek se dá eliminovat zase jinými technologiemi. Aerodynamická koncepce T-50 je čistější a pokročilejší, jedná se o unikátní nosný monoplán "trojkřídlé koncepce" Suchoje, kde předkřídlo je integrované do náběžné hrany vírových přechodů a monoplán trupu spolu s vírovými přechody a komorami motorů vytváří podstatnou složku vztlaku. Přitom monoplán zaručuje větší aerodynamickou stabilitu. F-22 se může spolehnout jen na zadní manévrovatelné prvky. T-50 disponuje vícerežimovým radiolokátorem s aktívní fázovanou mřížkou v pásmu X a bočnými radary pásma L, které umožňují vyhledat protivníka maskovaného stealth technologií na větší vzdálenost. Podobnou technologií by měla disponovat sice i F-22, ale nelze to potvrdit.
A nyní k efektivitě „okleštěného“ stealth. Na první pohled se zdá, že T-50 je méně stealth, než F-22. I evropské státy upustily od enormně drahého vývoje kompletní stealth technologie a vybraly si zlatou střední cestu(viz.ukončený projekt Lampyriade). Letouny Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale disponují též stealth vlastnostmi, ale pouze v omezené a rozumné míře. Tyto letouny jsou nejméně odhalitelné z přední polosféry, která je nejčastěji detekována nepřítelem při průniku nad jeho území v přízemním letu. A to pro potřeby letectev evropských států plně postačuje. Je to rozumný kompromis, mezi drahým vývojem a efektivností v boji. Ruské parametry aplikovaných stealth technologií, se zastavily u aerodynamiky stroje, což je z mého pohledu to nejpřijatelnější řešení.
Dostáváme se tím k vyřčení verdiktu, jestli jsou enormně vysoké náklady, jež vývoj F-22 spolkly ve výsledku výkonů stroje efektivní, v poměru s nesrovnatelně menšími náklady u T-50 a přesto špičkovými parametry. Co se technologií týká, je opravdu F-22 lepším strojem, ale v porovnání s tím, jaké má díky tomu omezení oproti T-50, je mnohem větším nedostatkem a to je ruský stroj obratnější a mnohem levnější.
Jsem spíše pesimista, ale předpokládám, že nás v parametrech T-5O opravdu ještě překvapí!
