- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
že svět bude lepším místem k žití a že až vyrosteme, budeme se na té budoucnosti podílet.
Dnes je vše jinak. Naše děti nechtějí hledět dále, než k monitorům počítačů. Nevidí sami sebe jako hrdiny zítřka. V jejich hlavách je budoucnost čímsi, čeho je třeba se spíš obávat, než po čem toužit. Jak se to stalo?
Nechali jsme si svou budoucnost z dětských let vzít. Vyměnili jsme jí za peníze a strach. A tak jsme jí vzali i našim dětem. Přestali jsme pro ně být inspirací, zůstala jen autorita. Autorita, kterou si vynucujeme o to víc, oč jsme jí v jejich očích sami přirozeně ztratili.
Ano, když jsem byl kluk, budoucnost byla jiná. I když jsem se bál jaderné války (to se zrovna psal rok 1983 a já byl na táboře, kde jsme se s kluky strašili Pershingy). Neberme dětem jejich budoucnost. PROSÍM. Ony jsou v tom nevinně.
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....