Předvolební úvaha

Nechci psát na politická témata, ale v tomhle případě mi to nedá. Čekají nás zase parlamentní volby a budeme se muset rozhodnout. První rozhodnutí je, zdali jít, anebo nejít; mám za to, že správné je jít. Druhé rozhodnutí bude, jak zvolit mezi všemi špatnými to nejmenší zlo...

Možná to není zcela přesné, ale v naší novodobé demokracii se v zásadě střídají vlády pravicové a levicové. Pravicové se tváří přísně, reformně a úsporně (utahování opasků), levicové jsou slibotechny s vábivým úsměvem. Takže na pravicové se nadává kvůli samým restrikcím a znechucený občan příště zvolí levici. Ta se tak dostane k celkem slušně spravovanému státnímu měšci a má na rozhazování, čímž si na úkor předchozích vlád zajišťuje oblibu. Nakonec však občanstvo prokoukne, že je to také špatně a zase volí pravici.

Nejlepší ilustrací této skutečnosti jsou doby levicové vlády, kdy byl ministrem financí zatímní šéf sociální demokracie Bohuslav Sobotka. Byla konjunktura, a tedy skvělá příležitost snížit státní dluh (nebo ho aspoň nezvyšovat, popřípadě ponechat v kase nějaký ten groš na horší časy), ale levicová vláda rozhazovala. Horší časy samozřejmě přišly a odnesla je mj. poslední pravicová vláda, která prostě musela šetřit. Možná Nečasova vláda s nenáviděným ministrem Kalouskem šetřila až moc (zpráva ze začátku září: Letošní schodek rozpočtu je nejnižší za pět let). Jenže už teď se potenciální levicoví vítězové voleb třesou na to, jak zase budou mít díky tomu z čeho rozdávat. V tomto případě platí, že rozdávají dvojnásobně z cizího. Sklízejí, co nezaseli. Jako nezodpovědný dědic rozházejí lehce nabyté dědictví, aby zase zůstali s prázdnýma rukama.

Co říkají zkušenosti s levicovými a pravicovými vládami za posledních 70 let? Zařaďme k těm levicovým státy bývalého Varšavského bloku, Albánii, Kubu ..., některé rádoby socialistické africké atp. K těm pravicovým třeba Spolkovou republiku Německo, Velkou Británii, USA. A podívejme se na životní i ekonomickou úroveň těch zemí. Takže hlavní otázka pro voliče, který se bude pro některou stranu rozhodovat, zní: Chceme mířit někam k Rumunsku, anebo třeba ke Spolkové republice?

(Než jsem svůj příspěvek sepsal, předběhl mě Karel Kříž:

http://kriz.blog.idnes.cz/c/356796/Jak-nas-soudruzi-z-CSSD-privedou-do-desitky-nejvyspelejsich-zemi.html)