Podivná hrdost České pošty

Sebeoslavnou reklamu České pošty nejspíš viděl už každý majitel televizního přijímače. Pošta se propaguje v šotu trvajícím asi půl minuty. Čtenáři novin si mohli povšimnout velkých inzertních ploch např. v Ml. frontě DNES, kdy ve druhé polovině listopadu (14., 15. a dvakrát 28.) měla pošta půlstránkové inzeráty.

V nich jsem četl: Doručování do 4 701 627 domácností je náš denní chleba. Doručujeme do každé obce v zemi. Díky 32 321 zaměstnancům máme rukou jako máku. Zásilky doručujeme vlastnoručně. Ročně doručit 532 746 640 dopisů, to už je pořádné sousto. Efektivně vyřešíme i vaši korespondenci. Když máte 4 357 vozů, je to jiná káva. 92 % dopisů doručíme do druhého dne.

No dobrá… Státní podnik se nám chlubí tím, že údajně skvěle dělá to, proč existuje a za co ho zákazníci platí. Vlastně v tom netřeba spatřovat problém za předpokladu, že je to pravda a že na takovouto inzertní kampaň má peníze. A že mu peníze nescházejí např. na to, aby zaplatil kvalitní doručovatele.

Začněme od peněz: Čistě ceníkově jen ty tištěné inzeráty ve jmenovaném deníku měly přijít na takřka rovný milion korun. Pravda je, že se dnes neplatí ceníkové taxy, existují nejrůznější bonusy za inzerce v partnerských listech, množstevní slevy atp. K tomu ovšem televizní reklama, která je nepoměrně dražší, a to nejen za vysílací čas, ale také za vlastní vytvoření. Neboli k tomu všemu započítejme reklamní agenturu, která kampaň vytvořila a dojdeme k bůhvíkolika milionům korun. Ty tedy vydal státní podnik za sebepropagaci.

Podívejme se tedy, jak služby České pošty vypadají v praxi, abychom to mohli porovnat s vyzněním sebereklam.

Především mi přijde zbytečné hrdlit se v oblasti, na které má pošta monopol, tj. doručováním běžných dopisů a pohledů, tj. zásilek do 50 gramů váhy a poštovného do 18 Kč. To by si pomalu měli zadat podobné inzeráty popeláři, že vyvážejí popelnice, učitelé, že učí nebo policisté, že vyšetřují vraždy.

Moje letošní zkušenosti by však státní podnik Česká pošta do svých reklam zařadil těžko. Jsou jak z domácnosti, tak ze zaměstnání. Shodou okolností, obě sídlí v běžných panelových domech větších pražských sídlišť, jedno na východě, druhé na západě města, tedy s úplně jinými dodacími poštami.

Do zaměstnání nám v létě během jediného týdne nedorazily dvě faktury. Bohužel, byly poslány jako normální zásilky (tj. nikoli doporučeně), takže nejsou vypátratelné, těžko poště dokázat, že byly vůbec odeslané, anebo že je nedoručila. Šlo o faktury dvou různých firem, které nám měsíc co měsíc stejným způsobem chodily léta – tentokrát obě náhle nedošly. Stížnost byla zbytečná, pošta žádné pochybení uznat nepotřebovala (nešlo o tzv. zapsané zásilky), takže také neuznala. My měli ve firmě starosti s opatřováním náhradních faktur, s tím spojená ztráta času a také obava ze ztráty důvěry, když bychom náhle po letech faktury neuhradili a museli být upomínáni (pokud by pošta neztratily i ty upomínky).

Za pár dní poté jsme ve schránce našli „výzvu“ k vyzvednutí doporučené zásilky, víceméně běžného dopisu. Rozčililo nás to – proč? Protože sídlíme v přízemí asi 6 metrů od schránky, do které doručovatel(ka) výzvu vhodil. Firma je označena na domovním zvonku, na schránce, číslo dveří je nezpochybnitelné, sídlíme v přízemí, celá léta nebyl problém, pošťák prostě zazvonil u dveří, nechal si převzetí potvrdit a bylo to. Tentokrát se ovšem poště jevilo výhodnější namísto dopisu doručit „výzvu“. Akce, která by normálně pro nás byla na minutu, se měla protáhnout o cestu na poštu a zpátky plus čekání ve frontě. To je na nějaké sebeoslavy celoplošnými reklamami?

Doma to je podobné. Mohl bych jmenovat řadu případů z předchozích let, situace je setrvalá, ale soustřeďme se jen na letošek. Většinou i ve všedních dnech v obvyklé doručovací době byl někdo doma. Nicméně našel ve schránce „výzvu“. Nikdo nezvonil, aby se snažil zásilku normálně doručit. A to už si raději nedovoluji uvádět jako příklad dobírkové zásilky – ty se snad nedoručují zásadně. Neboli je třeba pro všechno jít na poštu. Jak to vypadá na poště 19800, která funguje pro spádovou oblast snad se 40 000 obyvateli, netřeba vykládat. Fronty, čekání, nervozita, předbíhání (sousední fronta jde zásadně rychleji), hledání mezi mraky zásilek, všechno to trvá příšerně dlouho. Zaměstnanci sice dělají, co mohou, v balíkové výdejně málem lezou přes balíky, které jsou naskládány všude, lidé stojí venku v zimě, nespokojenost je všestranná a mnohaletá. Snad prý vbrzku konečně asi po 15 letech otevře pošta druhou pobočku ve zmodernizovaném nákupním centru, zaplaťpánbu. Ale změní se situace a pošťák opravdu zazvoní? Ani nemusí zvonit vždycky dvakrát…

Kdybych byl frajer a měl dost peněz (třeba jako pan Karel Janeček), mohl bych si zaplatit antikampaň a tisknout a odvysílávat své inzeráty – možná i zábavnější, ale rozhodně skutečnosti bližší.

Při psaní tohoto příspěvku nebylo ublíženo žádnému pošťákovi, ani kreslenému ani ve formě plyšové figurky jakož se i omlouvám všem zaměstnancům České pošty, kteří svou práci dělají opravdu dobře a trpí tím, že mají mezi sebou i takové, kteří jim kazí pověst.