Je málo vody. Zemědělci pláčou, obce ostražitě nakukují do studní, půda je vyschlá až do hloubky. Řek – i těch vyhlášených vodáckých – se to samozřejmě taky týká, hladiny klesají.Legendární Lužnici musíte místy brodit.
Myslím, že nejrozšířenější národní sport, který Češi provozují aktivně je vodáctví. Je přístupné pro široké obyvatelské vrstvy. Loď si za nevelký poplatek vyzvednete v půjčovně, a ta se na konci vaší cesty o loď postará. (Dávno pryč jsou ty časy, kdy jste museli mít vlastní kanoi garážovanou někde v loděnici v Bráníku a pak ji na místo činu dopravovat na zahrádce nebo vlakem.) Navíc moderní doba vytlačuje laminát, o dřevě ani nemluvě. Stejně jako na Lampeduse i na Vltavě převládají nafukovačky, gumové čluny a rafty. Půjčovna vám samozřejmě dodá i všechno další vybavení. Jen plavky, tričko a hučku musíte mít vlastní.
Ani toho nemusíte moc umět: kdo je na vodě poprvé, usedne na háček, kdo už nějakou řeku absolvoval a neutopil se, je kormidelník.
Je málo vody. Zemědělci pláčou, obce ostražitě nakukují do studní, půda je vyschlá až do hloubky. Řek – i těch vyhlášených vodáckých – se to samozřejmě taky týká, hladiny klesají. Legendární Lužnici musíte místy brodit, stejně jako nesjedete celou Ohři. O Sázavě a dalších tocích nemá cenu mluvit. A tak se vodácký národ nastěhoval na Vltavu. Tam je vodočet příznivý, protože Lipno občas upustí nějakou vodu z přehrady. Odhady mluví o tom, že každý letní víkend ve Vyšším Brodě nasedá do lodí asi 10 000 vodáků. Tlačenice, furt se vám někdo motá před lodí nebo vás předplouvá. Nekonečné fronty nad každým jezem jste asi už někdy viděli v televizi. Kempy dramaticky nestačí.
Lidé z povodí Vltavy si drbou hlavu, obyvatelé přilehlých obcí se mračí. Mluví se o poplatku za sjetí řeky, de facto o mýtném. Půjčovny zvažují, že v jednom dni vydají jen přesně stanovaný počet lodí.
Ale taky se může stát, že do nádrže Lipna nenateče tolik vody, aby se mohla pravidelně vypouštět a posílat ji vodákům k Čertově stěně.
