Kdysi měl můj dědeček kdysi čtyřicet úlů. Ovšem to bylo v časech, kdy slavný vědec vymyslel vzorec E=mc na druhou.
V poslední době nevidím moc včel. Berušky, komáry, klíšťata to ano. Dokonce v krovu naší chalupy žije sršní rodinka, takže můžeme pozorovat jejich soužití jako v populárně naučném filmu. Jen včely na naší zahradě ani v okolí nejsou. A to měl můj dědeček kdysi čtyřicet úlů. Ovšem to bylo v časech, kdy slavný vědec vymyslel vzorec E=mc2.
Včely prý nestíhají. Nevím, jakou mají dělnice normu na počet opylených květů. Podle odborníků jsou prý na vině krásně žluté lány řepky. Na ta pole se včely vrhnou a přelet z kytky na kytku znamená jen několik centimetrů. Prostě se neulítaj. Jenže jejich kapacity už nestačí na květy ovocných stromů a další kytky, které přece jen vyžadují větší přelety.
To by ještě nebylo to nejhorší. Řepka se prý ošetřuje nějakým druhem pesticidu, který včely zabíjí. Někdy prý ani nedonesou náklad sladkých šťáv do úlu. Možná zabíjí, možná nezabíjí. Taky nelezete po kolenou ve žlutém poli, abyste to zjistili.
Řepka se pěstuje ve velkých lánech proto, že se přidává do benzínu. Čímž se chrání životní prostředí. Jenže na včely se zřejmě ta ochrana nevztahuje.
„Zahynou-li včely, do čtyř let zahyne lidstvo," pravil Albert Einstein. Myslím, že tenhle objev je ještě důležitější než E=mc. Na druhou.
