Kdekoliv se ve světě cosi šustne (a media to vždycky připepří), tašku do ruky a jde se nakupovat. Když budeme vědět, že na Zemi se řítí asteroid a vůbec nikdo z lidstva nepřežije, stejně půjdeme nakoupit mouku, špagety a vajíčka.
Kdekoliv se ve světě cosi šustne (a media to vždycky připepří), tašku do ruky a jde se nakupovat. Když budeme vědět, že na Zemi se řítí asteroid a vůbec nikdo z lidstva nepřežije, stejně půjdeme nakoupit mouku, špagety a vajíčka.
Češi mají docela jiný postoj k válce než ostatní národy. Všichni za našimi hranicemi vnímají válku jako řetěz hrůz a krutostí, postup front, ve městech měnících se v trosky boj o každý dům, letecké bombardování, zem rozrytá zákopy a krátery a úprk civilistů před cizí armádou. Pro nás je válka povelem k shromažďování zásob.
My jsme u nás nikdy nic hrozného nezažili. Poslední válka na našem území se konala v roce 1866, Rakousko-Uhersko dostalo rychle na prdel a vítězní Prusové od Hradce Králové docválali ku Praze. Za měsíc už byli pryč, obrali Františka Josefa prvního o Horní Slezsko, ale Čechy a Moravu nechali na pokoji.
Dlouho se nic neudálo, nastala ona přeslavná Belle Epoque, nikdy v minulosti jsme se neměli tak dobře jako v této době. Vžili jsme se do představy, že se už válčit nebude a když, tak zas nějaká šavlovačka mezi Jaroměří a Hradcem. Ale v Sarajevu se střílelo a stařičký mocnář povolal své poddané směrem na Bělehrad. Nejenom všichni Češi si mysleli, že o Vánocích bude armáda zpátky. Jenomže Srbové se statečně bránili a k tomu se přidal i báťuška car a zle Austriákům zatápěl, o západní frontě ani nemluvě. Náš mocnář to neměl s českými regimenty lehké, všude byl nepřítelem Slovan. Taky se mnoho Čechů podívalo až do Vladivostoku.
Fronty zamrzly na další čtyři roky a České země zalehl hlad. Nebylo co jíst, pole nikdo neoral a co zbylo, erár sebral. České ženy si to pamatovaly a když se schylovalo k další válce, byly připravené a dělaly zásoby. Jejich dcery už to měly v genech a stály fronty před obchodem, jen jak se něco šustlo. Konflikt v Berlíně, kubánská krize, Maďarsko, 21. srpen, vždycky se stálo ve frontách a vykupovaly se obchody. To byla válka na český způsob. Jedeme v tom dál. Kdekoliv je cosi (a media to vždycky připepří), tašku do ruky a jde se nakupovat. Rozpad SSSR, Čečna, válka v Bosně, války v Zálivu. A taky sucho, požáry, antrax, uprchlíci, Brexit, volba Trumpa. Když budeme vědět, že na Zemi se řítí asteroid a vůbec nikdo z lidstva nepřežije, stejně půjdeme nakupovat.
Tak se, prosím, nedivte, že v reakci na koronavir pleníme regály. Muži se před virem nejspíš skryjí v hospodě, ženy dovlečou domů tašky a auta zásob.
Svět je v pořádku a ten český zvlášť.
