Pozdní budka

Muž má postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Když je muži deset, může klidně sázet stromy. Se dvěma dalšími úkoly by měl určitě ještě nějaký čas posečkat. Desetiletý muž nemusí hned stavět barák. Může postavit ptačí budkou.

To byla vítaná aktivita za všech režimů, nejlépe kolektivně provozovaná.

Když mi bylo deset, žádnou budku jsme u nás ve škole nestavěli. Pedagogický sbor jako celek nebyl vůbec manuálně zručný. Na podobné aktivity tu byl předmět ruční práce. Ovšem kdyby soudružka učitelka Ovčáčková vzala do ruky kladivo, přihoukala by k nám sanitka a do konce roku bychom měli suplování. A tak na ručprčkách   dívenky háčkovaly, kdežto kluci se učili přišívat knoflíky s velmi nízkým koeficientem úspěšnosti. Ono ani materiálu na budky nebylo v době prvních pětiletek dost, pár prken odkloněných na dvacet ptačích budek mohlo položit národní hospodářství.

*

Odbočuji. Můj syn s rodinou žije v čerstvě a skoro vlastnoručně postaveném domečku na kraji Prahy se zahradou plnou smrků a borovic. Jednoho dne se na střeše ozvalo rytmické ťukání. Když neustávalo ani šestý den, vzal Michal žebřík. Našel střechu rozklovanou od ptáků. Moderní povrchy, izolace, vrstvy polystyrenu, vše ve viditelném nesouladu a zmaru.

Strakapoudi si tam budují hnízdo, zněl výsledek obhlídky. Proč tam, přece bydlí v dutých stromech a že jich máte na zahradě hafo, já na to. No víš, já jsem v létě jeden strom porazil, a oni měli v jeho dutině hnízdo.

Situace nabývala na dramatičnosti. Strakapoudi zaujali pozici „jak ty k my, tak my k ty“ s cílem rozklovat novostavbu. Chce to ihned jim zajistit náhradní bydlení. Usoudili jsme, že strakapoudům je potřeba postavit – budku. A kdo myslíte, že je v celé naší rozvětvené rodině na práci se dřevem nejzručnější? To byste fakt neuhodli. Tak jsem našel několik starých prken a kreslil, řezal, vrtal, šrouboval, lakoval. Ovšem předtím samozřejmě několik výletů na internet, protože nejdřív musíte strakapouda poznat, zjistit jeho zvyky a záliby, způsob rozmnožování i společenské postavení mezi ptáky. A pak velikost, vnitřní rozměry, průměr vlezu, přesah stříšky, výšku umístění na stromě, oslunění a zastínění a vůbec.

Přivezl jsem budku na místo za ovací mých potomků z druhého kolena. Co nestihl kdysi mladý pionýr, zvládl s přehledem důchodce. Zavěsili jsme, a teď čekáme, jak se to vyvine. Zda sousedské vztahy začnou normálně fungovat. Budu vás samozřejmě o dalším vývoji informovat.

A jak jsem tedy na tom jako muž? Zplodit syna nebyla zas tak veliká práce. (Ale že se poved, co?) Stromů jsem za život zasadil celou řadu, taky splněno. Vlastníma rukama jsem stavěl byt ve svépomocném družstvu a od základu jsem restauroval sto let starou chalupu. Takže ta budka je vlastně bonus.