Olovo

V obrovské hale tiskárny stálo několik strojů, které řinčely, klapaly, hvízdaly a funěly. Možná nehvízdaly, jen funěly, ale já byl zvukově zcela oslněn. Stroj byl kombinací malé vysoké pece a psacího stroje.

Nedlouho po listopadu 89 jsme začali vydávat FOLK & COUNTRY. Náš časopis. Byla to událost, každý krůček jsme prožívali s velkou vážností. Nést rukopisy do tiskárny mohl samozřejmě jen šéfredaktor, kdyby bylo potřeba něco vysvětlit. Tak jsem vzal celou tu otep papírů a šel.

Netušil jsem, že na tisk našeho skromného časopisu musí být tiskárna tak obrovská, ale byla. V přízemí byly obrovské papírové role. Jako když kombajn rozhází po poli dokulata sbalenou slámu. Vedle stál stroj, velký asi jako válcovací stolice. Chroustal ty obrovské role a něco na ně s klapotem a rachotem tiskl. O patro výš byly kanceláře a v jedné z nich jsem odevzdal svůj náklad rukopisů a fotografií. Byli rádi a ukázali mi, kde bude probíhat sazba našeho časopisu. V té místnosti to probíhalo tak, že kdyby tam metalová kapela otočila volume napravo, nebyla by slyšet. Stálo tam několik strojů, které řinčely, klapaly, hvízdaly a funěly. Možná nehvízdaly, jen funěly, ale já byl zvukově zcela oslněn. Stroj byl kombinací malé vysoké pece a psacího stroje. U každého seděl seriózně vypadající pán, zřejmě vzdělanec, protože bušil do kláves jako zkušená písařka.

A teď to přijde: Zmáčkl třeba klapku A a do nějaké štěrbiny v tom stroji stříklo žhavé olovo. Když to vystydlo, byl to nenápadný hranolek, na jehož vršku vystupovalo to A. Horká sazba se tomu říkalo. Hranolek se posunul a na jeho místo stříklo další písmeno. Za chvíli byl z olova celý řádek a za ním třetí a desátý a nakonec byl hotový sloupec s kompletním článkem.
Co s ním bylo dál, vám možná napíšu jindy. Teď jen tolik, že takhle z olova vznikala jen asi čtyři čísla našeho měsíčníku. Mezitím se odstranily ostnaté dráty na hranicích a do tiskárny přivezla zahraniční firma počítače, na kterých se sázelo už všechno kromě ředkviček. A za pár měsíců jsme na počítači připravovali sazbu celého časopisu v redakci. Stroje i olovo zmizely ve sběrně kovů.
Možná jsem mohl ještě nějakých dalších deset let obdivovat tu předpotopní olověnou sazbu, kdyby nepřišel Listopad. Jenže kdyby nepřišel Listopad, tak by ten náš ani žádný podobný časopis vůbec nemohl vyjít.