O hubených múzách

Léta to všem připadalo samozřejmé. Po přehlídkových molech se procházely postavy (jak praví klasik) hubené až hrůza. Velikost 34, jak jsem byl poučen, i když většina ženské populace je tak spíš 48.

Modelky se procházely, celebrity se nechaly vidět v křesílkách pod molem a módní časopisy hbitě referovaly. Ženy jsou zotročené chudinky, říkal jsem si vždycky, když jsem se dočetl, že barvou této sezóny je růžová a všechno, co je hnědé nebo zelené, se musí okamžitě odnést do charity. Zatímco chlapi oblékali už šest let jedny džíny.

Aby se modelka vešla do nejmenších velikostí, musí pro to něco dělat. Nejlépe vůbec nejíst. Nebo se najíst a hned to vyzvracet. Tak nastává nemoc zvaná anorexie. Jenže pár holek na to umřelo a svět si konečně všimnul.

Nezdá se vám to zvláštní? V módních časopisech samé vychrtlice. Kdežto v časopisech pro pány holky víceméně oplácané, s přednostmi alespoň velikosti čtyři. Kdepak se bere ten rozpor?

Většina renomovaných módních návrhářů jsou prý homosexuálové. Nějaké ženské tvary je nezajímají. Ty úplné hubeňourky připomínají spíš kluky a navíc se na ně nejlíp navrhuje a šije.

Ovšem většina něžnější poloviny populace, zejména v Česku, má blíž než ke Tviggy k Věstonické Venuši.  A máme to. Drastické diety. Deprese. Marné hledání v normálních obchodech. Kolik modelek bude muset ještě umřít hlady, aby se to všechno změnilo?