My a My

Diskuse na sociálních sítích zdánlivě vypadají jako spor roušky ano/roušky ne. Ale problém tohoto národa, přesněji jeho dvou půlek je mnohem hlubší. Záleží, jestli jsme v libovolném (nejen covidovém) sporu MY1 nebo MY2.

MY1 jsme byli vystrašení z koronaviru (neberte prosím "vystrašení" hanlivě) od začátku do dnešních dnů, protože jsme viděli v TV ta auta italské armády.
MY2 jsme na tom byli v prvních měsících úplně stejně.
MY i MY jsme důvěřovali vládě obklopené imunology, že toho sice málo ví, ale co ví, dělá správně.
MY2 jsme ale časem zjišťovali, že ta důvěra má trhliny. Chaos a změny, co včera ohrožovalo zdraví dnes už nevadilo, čouhaly z toho obchodní zájmy (firmy s adresou na městském úřadě nebo vysoké stropy hypermarketů), a konečně, že premiér Prchal chce všechno řídit sám, ať si imunologové kecaj, co chtěj.
MY1 jsme sice věděli, že něco asi není v pořádku, ale strach nás držel u země a u dodržování pravidel.
MY2 jsme se začali řídit svým rozumem (všimněte si, že nepoužívám přívlastky selský nebo zdravý), podle nás dobré věci jsme dodržovali a nesmyslné ignorovali nebo ošvejkovali.
Podotýkám, že ani MY1 ani MY2 jsme neměli za zády štáb imunologů a virologů a věřili jsme, že vláda ho má.
Celé léto populisté dovolili, že se nemuselo vůbec nic (proč bychom se honili, když nám nic nehrozí -  to už většinou MY1 i MY2) zatímco vláda vůbec nic nekonala, i když druhé vlny byly plné noviny.
Tady bych mohl s popisem skončit.
Uvědomte si, prosím, že tohle není válka MY a ONI, nehledejme protivníky. Tuhle válku vedeme my všichni uvnitř v sobě. Nehledejme chyby u nějakých "druhých".
Chybu hledejme ve voličích, kteří instalovali tuhle neschopnou, populistickou a hrabivou vládu. A doufejme, že už se to nebude opakovat. A ještě víc hledejme chybu v nás, myslících, že jsme jim to nedokázali rozmluvit.