Odpoledne jsme tuto informaci ještě neměli, a tak jsme se s Hankou hrdinně vydali do Prahy volit. Pro každý případ jsme jeli na zcela opačný konec města do základní školy, kde byla naše volenka. Vůbec jsme se nebáli...
Chytili mambu!
Odpoledne jsme tuto informaci ještě neměli, a tak jsme se s Hankou hrdinně vydali do Prahy volit. Pro každý případ jsme jeli na zcela opačný konec města do základní školy, kde byla naše volenka. Vůbec jsme se nebáli a mysleli jsme na našeho známého kytaristu, jak asi statečně kráčí do volební místnosti, když z Hlubočep do Radotína je to pro mambu co by kamenem dohodil.
V naší kobyliské škole jsme vstoupili do první Bé. Kromě obvyklého volebního inventáře jako jsou urny, stoly, židle, nástěnky, volební komise a odpadkový koš na lístky nesympatických stran, byl přítomen i nával. Asi patnáct lidí stálo ve frontě před námi, aby splnili svou občanskou povinnost. Vypadalo to, že celá Praha se vydala odvolit hned zkraje, aby tam chudáci komise nemuseli tvrdnout přes půlnoc. Nebylo tomu tak. Každý se nechal úředně odškrtnout a s balíkem volebních plachet se šel zaplentovat.
Jak jsem psal už včera, volební lístek do pražského magistrátu měl rozměr šesti plakátů A1. Když si to volič, co byl na řadě, v pozaplentí rozložil, z jedné strany mu vyčuhovali sociální demokraté a z druhé hnutí cirkusáků a klaunů. To skutečně existuje, bohužel je snadno zaměnitelné s celou řadou jiných politických subjektů. Křížkování byla věda. Buď jednu stranu, nebo stranu a kandidáty z jiných stran a do třetice jenom jednotlivce z různých koutů pravolevopopula. Ještě větší věda byla zase to složit a narvat do úřední obálky, které byly dvě, neboť na nás padl los zvolit i senátora.
Nás dva zaregistrovali, aby nikdo nemohl jít dvakrát. To bych mohl jen já, protože můj syn se jmenuje stejně a je taky inženýr. Ale demokratický proces jsem nenarušil.
Příjemný pohled byl na oněch patnáct voličů před námi. Samí mladí, vypadali, že Semelovou ani Okamuru volit nebudou. Budou volit Piráty, usměrnila moje nadšení Hanka.
Vraceli jsme se po naší rodné D1, třicet pět kilometrů tři hodiny. A to na trase jen jedna úťoka do jednoho pruhu. Ale všichni, co odvolili, jeli na chalupy. A všichni, co nevolí, jeli na chalupy. A protože nestojí ten pražský dálniční okruh, co nám úplně všichni jako jedna strana slibovali ve volebních programech, společně s námi jely taky všechny kamiony, co měly někam cestu.
Teď už je noc z pátku na sobotu a už nám nikdo nic neslibuje. Politici se dva dny budou tetelit kvůlivá procentům. A po víkendu se spojí do koalice s těmi, o kterých nám tvrdili, že nikdy. Tak aspoň ta mamba, že už je ve vyhřívaném teráriu.
