Tak už máme tři prezidenty...

Jak čas neúprosně plyne, máme za dobu, kdy jsme přestali podléhat zemljankové kultuře z východu a  zažíváme pocity krásy z demokracie, už tři prezidenty.

Jen někteří lidé nepochopili dodnes, že i ta demokracie má svá pravidla. Třeba to, že každý musí mít pocit odpovědnosti. Za sebe, za výsledky své práce. Za své chování. Tady jsme, žel, pořád  přímo úděsně pozadu za Němci a Angličany – těm jen neustále závidíme. Ale že bychom zkusili mít alespoň podobnou produktivitu (efektivitu) svých výkonů? Podívejte se na naše budované dálnice. A kvalita prací? Podívejte se  zase na naše dálnice a její mosty. Kde jsou zlaté české ruce z dob Rakousko- Uherského mocnářství. Mé zkušenosti se současnými řemeslníky jsou právě opačné.

Náš první svobodný prezident Václav Havel sliboval, že do několika let dohoníme Německo.
Neuvědomil si, co říká! I komunisté tvrdili, že doženeme a dokonce předeženeme okolní svět. A poručíme také větru, dešti… Tyto naivní sliby pro publikum mají jednu podmínku. Nejprve se musí změnit způsob myšlení zakomplexovaného, závistivého človíčka! Výchovou dětí, mladých lidí – ale kde začít?

To jsem ale odbočil od svého záměru. Chtěl jsem provést kritický, objektivní a hlavně svůj  pohled na dosavadní naše svobodně zvolené prezidenty:

Václav Havel: silně levicově smýšlející člověk, s tendencemi, že dobro (jako v pohádkách) musí vždy zvítězit. Byl vpravdě extrémní se svou iluzorní vírou v dobro všech lidí.

Václav Klaus: konzervativní politik, s převažujícím důrazem na rozvoj ekonomiky (můžeme projíst jen tolik, na co si vyděláme). Pravý opak až idealistického Havla. Jeho tvrdost a radikální pohled na sílu ekonomiky u něho zcela eliminoval schopnost sociálního porozumění pro skupiny lidí, kteří prostě nemohou podmínky trhu zvládat. Zapomněl rozlišovat mezi „nemohou“ a „nechtějí“. Nebyl arogantní. To si jen takto zbytečně vysloužil absencí té trochy málo potřebné citlivosti. Pro mnoho lidí je zcela nepochopitelný jeho vývoj v posledních letech a jeho až servilní zvrat ve vtahu k ruskému imperiálnímu myšlení.

Miroslav Zeman : první lidovým hlasováním zvolený prezident. To se konečně také promítlo do celkového obrazu této kdysi úctu vzbuzující funkce prezidenta republiky. Jedná se o programově plebejského a sekulárního politika, který se z kdysi schopného ekonoma změnil na užvaněného hospodského hulváta, zahleděného do sebe. Ale je asi ještě brzo na jeho konečné hodnocení, přestože bych si přál, aby už bylo konečné...

J.G.