Krematorium - kapitola první

Můj první blog, tak buďte v diskuzi hodní...Celý příběh je pravdivý, jenom jména jsem změnil, ale kdo chce, ten se pozná.... Nebudu psát o věcech, kterými bych se mohl někoho dotknout, má to být vzpomínka na chvíle prožité v

V roce 1996 jsem ukončil základní vojenskou službu a začal pracovat. V jedné městské části krajského města jsem nastoupil do rodinné firmy jako programátor bez jakýchkoli znalostí či zkušeností v programování. Po necelém roce jsme společně s majiteli došli k názoru, že bude lepší, když se rozejdeme a mně začalo hledání nové práce. Jako mladý, bystrý jinoch jsem předpokládal, že to nebude nijak těžké. A byla to pravda. Byl to myslím čtvrtek, kdy jsem absolvoval pohovor na pozici recepčního. Při podávání rukou jsme si řekli, že si v pondělí zavoláme a řekneme si, co a jak dál. Zůstávalo dost času, než mi pojede autobus zpět domů, tak jsem si řekl, že pojedu stopem. A tím to všechno začalo...

Po několika minutách (tehdy ještě auta stavěla) přibržďuje modrá Corsa. Nasedám na sedadlo spolujezdce a ještě než se stihnu připoutat začíná rozhovor, který mi změnil život. Asi čtyřicetiletý řidič se chtěl bavit, tak jsme na těch pár kilometrech probrali, kde co. Moje prohlášení, že jedu z výběrového řízení, mělo za následek jeho otázku: "Už jste se domluvili?"

"V pondělí si máme dát vědět, zda ano, či ne. Proč?" vyzvídám

"Vypadáte, jako šikovný mladý muž, pro kterého bych měl zajímavou příležitost" nahazuje udičku.

"Jakou?" chytám se.

"Hledám obřadníka"

"O... co?" nechápu já.

"Jsem ředitel krematoria a hledám obřadníka...někoho, kdo provede rodinu smutečním obřadem při rozloučení v krematoriu" vysvětluje mi a já si nejsem jist, jestli se mi to nezdá.

"Aha" vzmůžu se na inteligentní reakci, "tak to znáte Borka Schejbala?" snažím se zachránit svůj intelekt odkazem na majitele největšího pohřebního ústavu v okolí.

"Samozřejmě, že znám pana Schejbala, odkud ho znáte vy?" kontruje řidič.

"Dělá nám prezidenta v šachovém klubu" odpovídám popravdě.

"Tak to je fajn, je to náš největší dodavatel a budete si rozumět. Tak co, měl byste zájem?" zasekává.

"Ty vole, dělá si prdel..." proletí mi hlavou, ale slyším se říkat ".. no, zní to zajímavě. Mohl bych vědět víc?" vydechnu.

"Dnes jedu do Prahy na jednání, ale zítra po obědě se stavte a já Vám všechno ukážu a vysvětlím. Kde je krematorium, víte?" kontroluje mne pohledem.

"Jistě a děkuji za svezení" říkám při vystupování.

Pokračování příště....budete-li chtít. Dejte vědět v diskuzi.