Každej jelen či srnec má svůj harém. Mám pokračovat? Lev, vlk, atd. A u vopičáků? Jenom primární alfa samec má „nárok“, a to už máme blízké příbuzenstvo. Takže jak je to s tou monogamií? S tou láskou až za hrob a tak?
Morrisova „Holá opice“, tedy Homo sapiens, se vzorcem chování až tak vod těch vopic neliší. Sufražetkám a podobným ženštinám už bude stát po těch málo větách veškeré ochlupení, jako po dotyku Van den Graafova generátoru, ale dyť to nemusej číst dál. Zákon zachování druhu si žádá své. Přiznejme si to na rovinu. Nebuďme pokrytci jako naše společnost, ve které „se o těchto věcech“ nemluví. Primární potřeba adolescentů obojího pohlaví je vybít svůj sexuální náboj. To je uskutečnit pohlavní styk. Samci našeho druhu Homo sapiens by dle tradic měli být ti aktivnější, vlastně „ti prasáci“, co przní panny a tak. Ale není to pravda. U normálního pohlavního styku se na něm podílejí oba partneři dobrovolně a většinou i s chutí. Bohužel většinou o lásce tam není moc co povídat. Na disku je pauza, bylo to tělo na tělo, oba vzrušení, tak proč si nevrznout. Pozor, neobhajuji devianty a násilníky. Prostě oběma bylo slabo ve slabinách a tak si vrzli. Pokud ono vrznutí bylo bez následků, není co řešit. Příště si samec vrzne s jinou a samice s jiným. Problém nastane v okamžiku, když díky tomuto vrznutí partnerka otěhotní. Pak se to stává většinou kauzou právníků.
Ale vlastní problém je jinde. To není nemoc –áctiletých, ale choroba rozpadu a nefunkčnosti rodiny. Dovolím si připomenout text jedné staré písničky, skvěle zazpívané paní Martou Kubyšovou: „ Mamá, lásku znám, je hřích když jí dám ? …a pak rada zní, ještěj počkej s ní.“
Bohužel, nějak si společnost tuto radu nevzala k srdci. A co u těch -áctiletých, leč i „politické špičky“ se se zvolením najednou stávají těmi jeleny, ať už mají sexy-mozek, nebo jsou jen u válu a chybí jim soudnost. Teď už skutečně stačí odmávat tu hlášku v nadpisu a dát jí zákonnou formu.
Za mejch mladej let musel jeden s holkou pár týdnů chodit, než došlo na pitomou pusu. Ale nechci moralizovat. S mojí bábou jsme si padli do oka tak někdy před 40ti lety a byla z toho nakonec láska jako trám. Teda prsa měla a dosud má pěkný, ale to je o něčem jiným. Vlastně by ta moje holka měla mít svatozář, protože žít dodnes s takovým svérázným parchantem, jako jsem já….
Jó a co se lásky tejče, o té by vám mohl vyprávět sv. František z Asissi. Já mám svou bábu jenom docela po česku rád, i když mi občas pije krev.
Ale nevěrnej jsem jí nikdy nebyl. Ňákej flirt, to jó, ale vocaď pocaď. Spolu jsme děti vychovali a přivedli k dospělosti, aniž měli potřebu z nás ve své pubertě učinit prarodiče.
Tak to zkusím znova zavolat: věnujte se svým dětem. Hrajte si s nimi, pokud je čas her a naučte je odpovědnosti, až čas her skončí. Informujte děti včas. O to méně bude samoživitelek i alimentů. Naučte svého „ňuňínka“ i „ňuniňku“ odpovědnosti. Vynechte argumenty typu: „To by náš Petříček… naše Ivanka atd.“ když už se stane. Ale chyba je na vás, rodičích, pokud Petříček či Ivanka nebo oba jsou příliš mladí a nezodpovědní. Že se vám nelíbí, pokud už zodpovědí jsou, když si svůj život již dokáží nezávisle na vás zařídit, pak se jim do něj nemotejte. Vím, že to rodiče občas těžce nesou, ale je to tak. Každé ptáče jednou vylítne z hnízda a napřesrok hnízdí samo.
Tak kdo z Vás, vážení čtenáři, kdo mne coby první rozcupuje?
P.S.
A co to výživné? Pokud si rodina zachová svou funkci, tak prosím, o čem je řeč? Zasadit strom problém není a holt někdo musí žít v nájmu. Než dlouhý peníze za barák je lepší věnovat svůj čas těm nejbližším. Ženě a dětem. Jinak ty dlouhý peníze nacpete právníkům v rozvodovém řízení a tahanicích třeba právě o ten barák.
