Vesmír za humny, nebo raději sedět doma?

Kapitola 4.Kde jsem to tentoc… Aha, už vím, biologie. Tak tedy do toho. Nebojte, už je to kapitola poslední.

Je zajímavé, že ač by měla být lidskému zájmu a zvědavosti nejbližší, kupodivu to tak zatím není. Velice dlouho to byla věda popisná, katalogizující. Experiment byl výjimkou, donedávna byli experimentujícími biology pouze fyziologové. Intenzivnější experimentování v biologii začalo vlastně nedávno a nemalou měrou díky molekulární biologii a genetice.
Přitom, alespoň dle mého názoru, má biologie spolu s biochemií před sebou jeden obrovský úkol – nasytit stávající a nadcházející generace. Jisté rezervy jsou ještě v klasické agronomii, ale není jich moc. Něco málo v agrotechnice (zejména vzhledem k rozvojovým zemím) a něco v klasickém šlechtitelství – výkonnější odrůdy zejména obilovin, vhodných pro sub- a tropická pásma.

A pak je tu úkol druhý, také velmi důležitý. Tím je výzkum „vedoucího živočišného druhu“, výzkum člověka. Pokud nepochopíme sami sebe a nezvládneme mechanismy ovládání sebe sama, nevytvoříme trvale stabilní společnost, schopnou plynulého rozvoje bez zpětných zvratů.

Sci-fi jsem začal, dovolte mi mini sci-fi skončit:
„Dědo, jak to vlastně tenkrát vlastně začalo, s tou mentoristencí? (Mentálně orientovaná existence)“, optal se mne nedávno můj desetiletý vnuk David. „Tož to máš tak, Davídku. Lidi vždycky zajímalo, jak jim to v té jejich kebulce funguje. Dumali, bádali a postupně občas i poznávali. Nejprve anatomii mozku, posléze jeho základní fyziologii, objevili základní řídící centra. Podobně, jako když se podíváš na historické počítače, snadno rozlišíš jeho komponenty: základní desku, zdroj, grafickou a zvukovou kartu. Obtížněji již rozlišíš paměť, zvláště pokud je rozdílných typů.
Jejich vzájemnou komunikaci  odhalíš jenom sledováním signálů a pochopit jí bude daleko těžší. Vlastní vnitřní funkce komponent lze pak objasnit jen za pochopení jejich vnitřní struktury, což je problém vnořený o řád. Poznat pak, jakou úlohu řeší právě celek a jak, to je ještě daleko složitější.
Podobně tomu bylo i u mozku. S rozvojem techniky získali neurofyziologové i nové, jemnější nástroje výzkumu. Ovšem mozek není binární počítač, ale vícestavový multisystém. Poměrně rychle byly odhaleny principy komunikace mezi centry a perifériemi, ale stále unikal vlastní princip paměti, natož intelektu. Zlom přišel s objevem rytmů tau, mí a omikron. O rytmu tau zatím víme, že je projevem vysokofrekvenčních oscilací a vlastním principem paměti. Ovšem informace je kódována dvěma způsoby, frekvencí a polaritou vlny oscilátorů. Co v neuronech osciluje, to zatím nevíme. Teorie se domnívá, že jde oscilace specifických molekul nízkomolekulárních bílkovin. Rytmus mí pak moduluje rytmus tau. Jelikož bylo experimentálně prokázáno, že tento rytmus vykazuje specifické špičky během přemýšlení o konkrétním problému (jakési spektrální čary), považujeme jej za systém, který zpracovává a vyhodnocuje informace, tedy za vlastní „program“ myšlení. A tady došlo ke klíčovému objevu. Za pomoci techniky se podařilo „propojit“ mozky jednotlivců, přemýšlejících o zadaném problému, tedy se shodnými modulačními špičkami mí rytmu. A zbytek už určitě znáš sám. Díky vlnovému charakteru mí rytmu existuje mí-pole, tedy mentopole. Specifická mentální cvičení pak umožnila propojení mozků bez přispění techniky, stačí jen chtít se do mentopole zapojit. Jakmile se do pole zapojíš, dojde k synchronizaci s mozky, přemýšlejícími o stejném problému. Takto vznikla metainteligence, nazývaná mentoriscence. Její zpětný vliv na lidstvo byl obrovský. Náhle zjistilo, že ke šťastnému životu potřebuje minimum fyzických prostředků, že lidské štěstí spočívá v něčem zcela jiném. Odhalit další funkce a struktury mozkové činnosti je na vás. Třeba co je principem uvědomování si sebe sama, kde je vlastně já, čili duše. Na vás zůstává odhalit funkce rytmu omikron, o němž se domníváme, že je principem mimosmyslového vnímání. Až toto zvládnete, máte celý vesmír za humny.“
„Ale teď už spát, chlapče.“
„Ještě bych mohl povídat hodně, třeba o sdílení emocí a prožitků. Nebo o tom, že začínáme pociťovat doteky myslí od jinud, jen naše rozlišovací schopnosti jsou dosud malé. V to jsme také doufali. Mentopole je nekonečné a kontakt okamžitý, protože rychlost myšlenky je nekonečná. Povídat ano, ale ne desetiletému klučinovi. Na to má ještě čas a spoustu mentálních cvičení před sebou.“
 

Také vám občas „ujíždí“ myšlení?