Tři nejzbytečnější věci na světě aneb jak šetřit.

Podle stařičkého a silně vousatého vtipu jsou to tyto: Mužské prsní bradavky, papežovo přirození a ROH. Pro později narozené Revoluční Odborové Hnutí. A jak jsme byli revolučně organizovaní, nikdo se nás neptal, zda chceme býti členy oné bolševikumilé organizace čili nic. Jakmile jste nastoupili do prvního zaměstnání, na pásce jste zjistili, že jste platícími členy ROH. Často jste ani nedostali onu rudou legitimaci se zlatým nápisem ROH, neb si je za účelem vylepování známek ponechala účtárna.

Odpusťte dědkovi rozvláčnost, než se dostane k meritu věci. Už to bude, už na to jdu, jenom se na mě nesmí pospíchat. Poslední projev hlasu veřejnosti, rozuměj volby, se zdál být hlasem rozumu . A reality. Reality v tom, že na dluh se nedá žít věčně a je třeba začít šetřit. Ono je to celkem nasnadě. Z důchodu musím zaplatit nájem, energie a služby. Z toho co zbude, musím vyčlenit část na živobytí, další, ostatně velmi malou, na ošacení, no a pokud něco málo zbude, tak si za to mohu vyhodit z kopejtka, nebo to nechat na spoření. Jenom ten důchod jaksi neroste úměrně cenám. A jelikož se díku tomuto fenoménu moje platební schopnost snižuje, jsem nucen šetřit. Prvou položku neovlivním vůbec, ač má stále stoupající tendenci. Tu druhou velice málo, pokud nechci v zimě mrznout a svítit loučemi. Zdánlivě mohu omezit služby. Docela rád bych se zbavil televize a rozhlasu, ale to by zas neunesla moje žena. Nebudu to rozvádět, prostě tady se také moc ušetřit nedá a telefon je dneska nutnost. Takže ušetřit se dá jen na zbývajících položkách. Co nejlacinější živobytí z akcí etc. A vzít si v takovéto situaci půjčku (totéž je splátkový prodej)? To si říkám rovnou o majetkovou exekuci a přechod na další vývojové stadium, tedy na bezdomovce.

Ovšem pokud je ve stejné situaci stát, je to ještě horší. Kasa je prázdná a zbývají dluhy. Jak z toho ven? A na co dává razítka exekutor, pokud stát není schopen dostát svým závazkům? Zeptejte se krotitelů dluhů nebo vědmy. Pokud se zeptáte chlápka (nebo ženský, to abych nebyl obviněn ze sexizmu) z ulice, dají vám jasnou odpověď: nežrat si nad poměry a šetřit. Ovšem kde s tím šetřením začít, to už vám neřeknou. Implicitně tím myslí všude, jenom ne u a na jejich maličkosti. A ono to tak funguje i ve velkém. Zatím jsem se nedočetl ani nedoslechl o resortu, který by řekl: Žrali jsme si nad poměry, s tím je konec. Ode dneška šetříme, čímž uspoříme státu X (číslo si dosaďte sami) penízků. Zato jsem se dozvěděl, že pokud se bude šetřit ausgerechnet na nás, zkolabuje doprava, zdravotnictví, policie, soudnictví a Y dalších (za Y si dosaďte opět sami). Z toho vyplývá jediné –  v tomto státě se šetřit nedá, jelikož by všechna úsporná opatření vedla k jeho kolapsu. Jenom zdravotnictví může něco málo ušetřit tím, že do svých zařízení nebude nakupovat toaletní papír. Nevěříte? Ale ano, to už tu bylo v „Poučení pro pacienty“, kde mimo jiných propriet, které si mají vzít do špitálu, byl krom dokladů uveden jmenovitě toaletní hajzlpapír.

Pokud se náhodou některý rezort s křikem neozval, nic není ztraceno. Zastoupí ho odbory. Je celkem s podivem, že se ještě nikdo nepozastavil nad tím, že ozbrojené složky tohoto státu mohou mít a mají odbory? A koho ty odbory zastupují – řadového člena, nebo jeho nadřízeného a koho vůči komu? Takže rozkaz může být ignorován, protože s ním odbory nesouhlasí? A jak se vlastně u těchto složek píše kolektivní smlouva? Ať žije český kocourkov a absurdistán. Ony  i ty další stávající odbory jsou vůbec srandovní záležitost. Máme odbory drážních pracovníků (ČD) a odbory mašínfýrů. Máme LOK (Lékařský o(d)borový klub), máme odborovou asociaci sester a odborovou organizaci pracovníků ve zdravotnictví. To jen tak namátkou. A teď mi řekněte, máme tudíž odboráře na druhou či třetí nebo odboráře prvého, druhého či třetího řádu? A koho vlastně ty odbory zastupují a jak moc, když spousta pracujících není v odborech? Tak mi maně přijde na mysl, zda naše dnešní odbory nejsou jen šikovně manipulovatelnou složkou pro „špinavou pouliční práci“, přinášející maximálně výhody rezortním šéfům v pozadí? Tím v pozadí rozhodně nemám na mysli, že by jmenovaní byli v pr.., tedy ehm,  rectu. A šikovnou trafikou pro „odborářské bose“ schopné „racionální“ dohody, případně poukazem vstupu do „velké politiky“? Povšimněte si jedné zajímavosti. Najednou se vytratila z veřejného života jména odborářských bosů. Jaksi se vypařila s kontroverzním panem Duškem a dnes slyšíme jen o odborech. Že by odbory zavedly burku, aby na hlavu nebylo vidět?

Místo jedné obvyklé otázky dneska hned čtyři:

Má se šetřit a kdy, jak a kde?

Jsou odbory srandovní nebo racionální a nezastupitelné?

Proč se nemá šetřit u vás, na vás, na sféře vašeho zájmu?

Dá se v Česku vůbec šetřit, aniž by Česko zaniklo?