Ryby, rybáři a rybaření

I svatý Petr byl původně rybář, ale o to nejde. Znáte ten krásný pocit, když se v polotišině splávek zachvěje a v zápětí mizí pod hladinou? Jede! Už? Ne! Teď! Zásek a ryba je tam. Co na tom, že je to čudla. Prostě Mám jí!!! Díky rybičko, teď zas plav. Rybařina bývala krásný sport, ač se tomu mnozí šklebí. Šachy jsou taky sport, ale těm se tlemí daleko menší skupina. Hlavně proto, že šachy neumí, což si nedokáží přiznat, potažmo navíc někde slyšeli, že jde o zábavu králů a vůbec VIP.

 Jenomže ten rybářský sport se provozuje venku, často v zimě, dešti a vůbec podmínkách pro plebs a ten vznešený druhý vždy pod střechou, v dobře vyhřáté pohostinské místnosti. A v tom je vtip, neboli „jádro pudla“, jak říkají Němci. A tak ta chytrá vopice, co si říká člověk, právě protože není úplně blbá, vymyslela převratnou věc. Přece rybařit, ba přímo velrybařit, se dá v pohodě za okny útulně vyhřáté hospody. Blýsknu třpytkou peněženky a nabídkou funkcí a jejda! To je úlovek. Pokud by chtěl rybařící  vyhovět zákonu a rybářskému řádu, musel by většinu úlovků vrátit zpět tam, odkud je vylovil. Ale u toho ta vopice nezůstane, když už je jednou rozjetá. Vymyslí politický šachy bez pravidel a velrybaření bez nutnosti zkoušky poznat alespoň kapra. Pozor! Osamělých rybích jedinců, čili sólo kaprů, se to netýká.

Ovšem lovit čudly je přece neekomická blbost. Velryba žere přece veležrádlo, ne? Jakto že ne, vy pitomci?  Že žere plankton? A co vůbec zač ten Plankton je? Není to náhodou příbuznej tý Biomassy Vůdů nebo toho strejdy, co vykoumal tu nekonstantní konstantu? No prosím, je vidět, s kým se kamarádíte. Podle mne bych zavedl výbor pro Nečeskomoravskou činnost a pak by se teprve vidělo. To byste viděli a koukali, ba přímo čuměli na drát(h).

Přesto předpokládám, že Vltava, Labe, Otava, Sázava,Lužnice, Ohře, Morava, Dyje a další nejmenované  řeky, říčky i potoky potečou i nadále svými koryty a zůstanou zcela nestrannými ve sporech o koryta.

Jediné co mne mrzí je to, že už u jejich zátočin, tůní či  peřejí  nestanu s rybářským prutem. Ale vidím je stále, v jejich mlžných zákrutách i šílejícím Slunci. Bouřící i tiché, hluboké i náhle na prst vody. Kolikrát jste mne mohly utopit, ale neutopily.Třeba tenkrát, když jsem na Lužnici propadl mez kořáním borovice rovnou do tůně a v broďákách měl v každé tak 20 litrů vody a najednou jsem byl těžší, než potápějící se křižník. V sázavských Stvořidlech jste se mnou majzly vo šutr, že žebro prasklo, ale luft jste mi nechaly. Čert žebro vem, stejně z něj byla nakonec ženská. Ta co kušní, když jde člověk na ryby. Byly jste vůči mně laskavé, vy řeky  říčky. Vidím leďnáčky i kormorány, volavky i břehouše. I ten splávek s udičkou na konci. Třeba bez návnady. Vzdávám vám hold. Vám, české řeky, říčky i potoky. Vím, že se vám nadává, že boříte a ničíte. Snadno se dává vina jinému, programově snadno se volí třídní nepřítel. Je to jednodušší, než přiznat, že my, neomylní lidé, jsme udělali chybu. Zkřivili jsme vám páteř, sebrali zázemí. Prosím, buďte milosrdné, jsme pouze dětmi tam, kde vy jste doma.

                Víte co jsou grundle?

P.S. Koho ten dotaz naštval, tak tomu mohu říct, že to byly prapůvodně smažené mřenky. Prodávaly se v hospůdkách zejména v Podskalí, jen tak z ruky do huby a nepotřebovaly reklamu fišandčipskentuckyčikinmacdrajvin