Rasismus, racionalismus nebo instinkty?

Pomalu mi to přijde jako v onom starém vtípku: „Pustím rádio, pustím televizi, otevřu noviny – odevšad na mne vyskočí rasismus. Už mám strach otevřít si konzervu.“

Ale trochu vážněji. Každé lidské společenství má jistá pravidla pro spolužití jedinců, jistý řád.
Vlastně nejen lidské, ale každé. Ať jde o společenský hmyz nebo hejna, stáda či smečky vyšších druhů živočichů. Jedno ale mají společné. Pokud jedinec, či jejich skupina tato pravidla porušují, vyvolá to povětšinou agresi vůči těmto. Končit může různě. Od fyzického vyloučení ze společenství po likvidaci jedince(ů).
Pochvalně říkáme: „Pilnej jako včelička“. Dá se říci, že pilnost je jedním z pravidel spolužití včelstva. Trubci pilní nejsou. Vlastně si jen užívají a tak se nelze divit, že jsou záhy ze včelstva vypuzeni. Tak to prostě u včel chodí. Jde, pravda, o chování instinktivní, geneticky podmíněné. Ovšem instinkty nejsou něco pevně daného. Vývojově vznikly na základě opakovaných stejných podnětů a účelných reakcí na tyto podněty a podléhají dalšímu vývoji či naopak potlačování. Pokud se podíváme na včelstvo lidským pohledem, řekli bychom, že se včely chovají vysoce racionálně.
Jak je na tom páně Morrisova „Nahá opice“, vznešeněji Homo sapiens? Všude se velebí, jak je člověk nadán rozumem. Nějak méně často se již hovoří o tom, jak tento rozum používá. Skoro vůbec ne pak už o tom, že je to velice nová a tenoučká vrstva, skrývající staré a osvědčené instinkty. Proto je nutno rozum stále pěstovat a posilovat. A to na všech úrovních lidské společnosti. Ostatně rozum, který tak oslavujeme, má sloužit k účelnému řešení problémů všeho druhu. Žádný problém se nevyřeší tím, že je zameten pod koberec. Naopak, v tomto prostředí bytní, narůstá. Až se jednou už pod koberec nevejde, je zde zpět, jen o něco větší.
Takže i lidská společnost má svoje pravidla, svoje zákony, právo. Podívejme se blíže na ono právo. Úhelným kamenem, svorníkem práva moderní společnosti je (či donedávna byla) rovnost před zákonem a presumpce neviny. Stále častěji se objevují trendy tento kámen vyjmout, či poupravit. (Každý statik vám přitom řekne, že jde o snahu pošetilou, neb se celá stavba zhroutí. ) Nevěříte? Malý příklad: s každým nákupem záznamových médií, s každou kopírkou etc. platíte úlitbu OSA, neboť jste potenciálními zloději a kopírovači jejich děl. Ale dejme presumpci stranou. Daleko horší jsou jevy, kdy je porušována rovnost před zákony. Vypisovat to nebudu, své víte Vy i já. Pokud si ovšem vedení společnosti, ať už v něm sedí Petr nebo Pavel, odmítá skutečný stav jen připustit, natož mu účinně bránit, pak jen pošetile zametává problém pod koberec. Pokud systematické (nebo systémové?) racionální řešení nebo alespoň snaha věci řešit chybí, nelze se divit, že převládnou emoce. A kde převládnou emoce, rozum zapláče. První veřejné projevy frustrace majority tu již máme. Má snad přerůst v masové projevy občanské neposlušnosti? Obávám se, že věci k tomu spějí. Místo odpovědné reakce zažíváme mediální masáž, kde se to hemží slovy rasismus a extremismus. Jen na xenofobii tentokrát jaksi nedošlo. Jenže vyžadovat dodržování společenských pravidel a zákonů není ani jedno, ani druhé. To je nám jen předváděn myšlenkový veletoč, zaměňování příčiny s následkem. Jestliže chybí účelná snaha řešit problémy ze strany vládnoucí garnitury, nelze se divit, že znechucený a naštvaný občan slyší na projevy extrémistů. Tonoucí se stébla chytá. A tak je ochoten následovat ty, kteří mu zdánlivě naslouchají, ať už jsou jejich skutečné motivy jakékoli. Ač by jim za jiných okolností, při rozumovém řešení, nedopřál ani zbla pozornosti.

Co myslíte, kolik minut před dvanáctou máme?