Pánové Váša a Trávníček

vydali poprvé svůj „Slovník jazyka českého“ r. 1937. V naší době na ně navázal kolektiv autorů vydavatelství Academia svými „Slovníky spisovné češtiny“ a totéž vydavatelství i „Slovníky cizích slov“.

Díla jsou to úctyhodná, pokud denně přelouskáte 2-3 stránky, máte dost čtení minimálně na rok. Bohužel ale autoři jaksi nestíhají, ač jim to rozhodně nelze klást za vinu. Nabyl jsem totiž dojmu, že se náš každodenní jazyk mění takovým fofrem, že ač rodilý Čech, přestávám rozumět a „hovět“ vlastní mateřštině. Denně se totiž z médií dozvídám, že běžně užívaná slovní spojení  mají buď  rasistický podtext, jsou xenofóbního vyznění či jinak na štíru s naší ctěnou multikulturní společností. Je-li opravdu multikulturní, to nevím, ale ráda si tak říká.

Je tedy nejvyšší čas na výkladový multikulturní slovník on-line, aktualizovaný častěji než antivirové programy, resp. jejich virové databáze. A navíc s jeho povinnou integrací do všech textových procesorů, které by pak na jeho základě kontrolovaly autorem použitá slova i jejich spojení a ta, která by byla uznána nevhodnými, by po prvém varování rovnou i s identifikačními údaji odesílal příslušným cenzorům se všemi důsledky. Nevěříte? Pak tedy nečtete. Jen tak namátkou – přihlásit se k majoritě a být na to dokonce hrdý má rasistický podtext. Chtít uplatňovat v praxi rovnost před zákonem i samotný zákon je nejen rasistické, ale i xenofóbní. Hlášení v MHD, že si mají cestující dávat pozor na své věci je opět rasistické. Uplatňovat imigrační zákony je xenofóbní. A tak bych mohl pokračovat. Největší sranda celé záležitosti ovšem spočívá v tom, že křičet začnou vždy (úmyslně jsem vynechal: ...krom cítících se potrefených...)  mravokárci ze zemí, které v současnosti tyto problémy nemají. Jen se jich však dotknou, křiklouni jaksi umlkají. Nemám nic proti menšinám ani imigrantům, pokud uznávají a ctí platné zákony státu, ve kterém žijí. Nemám nic proti státní podpoře menšin i imigrantů, pokud krom požadování "svých svatých práv" plní rovněž své povinnosti.

Ono se totiž slovo povinnost tak nějak z našeho slovníku vytratilo. O právech mluví každý, existuje x institucí prosazujících práva kohokoliv na cokoliv, ale o institucích, prosazujících plnění povinností jsem neslyšel. Představte si třeba ministra či zmocněnce pro plnění občanských povinností a pravidel občanského soužití. Jen se obávám, že poslední věta má rasistický a xenofóbní podtext.

Také přestáváte rozumět česky?