Obyčejný člověk, muž či žena z ulice, občan. Na co slyší, co jej míjí a kde trpí selektivním hluchem. A zase je to jak kdo. Tyto selektivní poruchy sluchu jsou totiž silně závislé na sociálním postavení i vzdělání toho kterého jedince.
Zkusme tedy to nejhrubší rozdělení a jen na základě sociálního postavení lidí v produktivním a postproduktivním věku. Máme zaměstnavatele, zaměstnance, nezaměstnané a důchodce. Prvé dvě kategorie jsou celkem jasné, další dvě se rozpadají do podskupin. Začněme tedy prvými dvěma skupinami. Jsou provázané a značně na sobě závislé, přesto se jejich sluchové vnímání liší. Prvý nejlépe slyší na podporu podnikání, rovné daně, efektivitu výroby či pracovního procesu. Druhý na sociální jistoty, zaměstnanecké výhody a daně nerovné. Ačkoliv jsou názory obou skupin často protichůdné, většinou najdou společný kompromis.
Věnujme se nyní další skupině, tj. nezaměstnaným. Ta se dělí na dvě velké podskupiny. Do prvé spadají ti, kteří práci skutečně hledají a chtějí a do druhé ti, jejichž skutečnou snahou o práci je práce s tím, býti bez práce. Postavení těch prvých je daleko horší, až frustrující a tím pádem i jejich selektivní poruchy sluchu mají velice daleko ke stabilitě. Prostě dnes slyší na toto a zítra na pravý opak. Druhá skupina má poruchu standardní. Na nabídku práce trpí selektivním hluchem, naopak velice dobře slyší na jakoukoliv možnost přerozdělování peněz, ze které by jim mohlo něco kápnout.
A máme tu skupinu poslední, výměnkáře alias důchodce. O té se mi bude psát nejhůře, neb do ní sám spadám. Navíc je nejroztříštěnější a ke slovu přichází i onen Němec (ten tentoc, no je vod A) či prostá stařecká demence. Je tu skupina nesmiřitelných zastánců bolševika, skupina notorických kverulantů, skupina smířená, skupina spokojená, skupina vzteklá z principu i řada dalších. Sluchy a hluchy silně poškozené, nicméně všichni slyší na valorizaci důchodů a většina absolutní ztrátou sluchu v případě poplatků u lékaře. Ale to zas pochopte vy mladší, pro tuto skupinu je návštěva lékaře formou společenského styku. Sám bych se zařadil do skupiny smířených, i když představa léta někde na Šumavě a zimy na Havaji by nebyla k zahození. Jenže vlastně stejně bych ze zdravotních důvodů nemohl ani tam ani tam. Takže vlastně patřím spíše k těm spokojeným? Vlastně nevím sám, jen kdyby nebylo furt všechno dražší….
Je to roztřídění skutečně velice hrubé, ale při tom všechny jmenované skupiny spojuje jedno. A víte co? Když to na mne nenapráskáte Velkému bratrovi, tak vám to teda povím. Všechny nadávají na vládu. Sice každý z jiného důvodu, zato ale opravdu všechni. A je úplně jedno, jakou vládu právě máme.
Také máte své poruchy sluchu?
