Nevím jak jinde, ale v Česku asi ne. Nejde mu to a nejde. Vezměte jen takové základní služby, jakými jsou železnice a pošta. Jde to s nimi od desíti k pěti.
Za starého mocnářství na trati Praha – Ústí – Drážďany – Berlín jezdily vlaky zhruba stejně rychle jako dnes. Tím mám na mysli čas mezi odjezdem z výchozí a příjezdem do cílové stanice, nikoliv absolutní dosaženou rychlost soupravy. A jezdily ty vlaky tak přesně, že si dle nich ajznboňáci řídili erární cibule patent Roskopf. A stejně spolehlivé byly i ty vláčky kozích tratí. Velice obstojně fungovala železnice ještě za prvé republiky, kam si její zaměstnanci přenesli své pracovní návyky z C.K. monarchie. Po válce se začala situace horšit až k dnešnímu stavu díky „hospodaření“ státu. On ten stát totiž hospodaří tak, že vytváří neproduktivní úředníky, orgány, komise etc., které musí živit ta produktivní část.
Vemte takového sedláka. Základní pracovní jednotkou na statku byl on, jeho žena a děti. Z čeledi míval čeledína a děvečku. A dost. Jelikož sám s čeledí pracoval, nepotřeboval ani dohlížitele, ani normovače, hlídače a další –ače a –ele. Své hospodářství znal a nikdo mu nic nenabulíkoval. Vedl jej k prosperitě a růstu. Ale rozšiřoval jej s rozumem. Věděl, že když přikoupí další pole, už je nestačí obdělat a bude si muset zjednat další pracovní sílu. Tak si musel dobře spočítat, zda výnos z nového pole nejen pokryje náklady, ale přinese i zisk. A hlavně se držel zásady nedělitelnosti statku. Ten přecházel většinou na prvorozeného syna, který musel ostatní sourozence vyplatit. Bylo to logické i ekonomické – pro zemědělskou činnost potřebujete příslušné náčiní a čím více ji rozdrobíte, tolikrát více stejného nářadí potřebujete, ale výnos zlomku vás neuživí. A měl ten sedlák vymyšlené i důchodové zabezpečení – při předávání statku si smluvně zajišťoval penzi – výměnek.
Jenže stát není hloupej sedlák a na věc jde velkoryse a nadhledem. A tak máme hned tři „ajznbóny“: ČD, ČD Cargo a SŽDC. Každé samozřejmě s velkým menedžmentem od pana GŘ po uklízečky. A všichni samozřejmě šetří. Zejména je nutno omezit nadbytečné počty zaměstnanců. Tak se ustanoví komise, zaplatí drahé a zbytečné audity a začne propouštět. Paradoxně ovšem zaměstnance produktivní. Sedlák by řekl: prodal koně a koupil vůz. Pak se začnou rušit jednotlivé spoje a posléze i tratě. Nejnovějším hitem je zavírat nádraží. Nějak mi to připadá, jak když líný sedlák přišel na buben. Ale stát asi ví, co činí. Nechme už dráhy a pojďme k poště.
Začínala kdysi jako dědičné privilegium, udělované majetným, většinou šlechticům. Majetek byl totiž zárukou hmotné odpovědnosti. Svět se mění a vyvíjí a stejně tak tomu bylo i s poštou. Stala se podnikem státním a od té doby také za značnou část svých služeb neručí.
Faktem je, že donedávna byla pošta v každé větší vesnici. Pověstné vesnické poštičky s panem poštmistrem či slečnou poštmistrovou a dle velikosti rajónu s jedním či více poseláky, listonoši. Dopisy se neztrácely a dostali jste je druhý, třetí den po odeslání i ve Zlámané Lhotě. Brzy začala pošta přepravovat i větší zásilky, balíky atd. Přibyl telegraf, telefon. A všechno to fungovalo. A levně. Pamatuju doby, kdy poštovné za dopis bylo 0,60 Kčs a 0,30 za dopisnici. Račte porovnat s dnešními tarify. Ještě že technika pokročila a korespondovat se dá naštěstí i jinými způsoby skoro zdarma. Ovšem stále zůstávají oblasti, kde se službám pošty nelze vyhnout. Balíky, dobírky, poukázky etc. A tady nám to dá pošta „vyžrat“. Neposkytuje služby, ale stává pánem a my poddanými, neřku-li nevolníky. Zcela běžná je arogance, neochota a, promiňte mi to slovo, lemplovitost. Jít si vyzvednout uloženou zásilku se stává záležitostí, ze které hrozí náhlá příhoda srdeční či mozková.
Poukázal Vám někdo peníze? Vyzvednou si je může být velmi složité. Mám už tu smůlu, že mne do matriky zapsali pod jménem Michael. Jenže já to e vynechávám všude, kde je to jenom možné. A taky občas na to doplácím. Tuhle mi přišel poukázkou nějaký přeplatek (asi 800,- Kč) a tak jsem si jej šel vyzvednout. Nedostal jsem nic. Odesílatel napsal jméno Michal a v OP stojí Michael. Ona poštovní madam mi odmítla poukázku vyplatit. Na moji námitku, že souhlasí příjmení i bydliště mi bylo řečeno, že nesouhlasí jméno a bydliště ona nekontroluje. A bylo. Raději jsem odešel, než bych spáchal nějaký nepředložený čin. Na jiné poště mi vzápětí obnos bez problémů vyplatili. Čemu se vlastně divím. Jaký pán, takový krám a naopak. Právě nám Česká pošta oznámila, že ruší místní pobočku a ukládací poštou bude hlavní pošta v centru města. 15 000 lidí tak je bez poštovní úřadovny se všemi důsledky. Což je České poště ovšem srdečně jedno. Cesta na poštu a zpět nám tak v rámci zlepšování služeb České pošty zabere pomalu půlden. Tak takhle to stát s námi koulí, takto hospodaří. A to jsem se dotknul pouze dvou oblastí.
Nu, vylil jsem si srdíčko a trochu se mi ulevilo. Ale k optimismu mám daleko. Pokud bude stát hospodařit stávajícím způsobem, kdy neustále rozšiřuje moloch státní správy a byrokracie na úkor produkce, pak se obávám, že brzo přijde na příslovečný buben. A vrtá mi hlavou, kam budou exekutoři lepit nálepky ZABAVENO.
A co si myslíte Vy?
