Krávy se telí, voli se volí.

Tato, už nevím kde čtená větička, mne napadla hádejte kdy. A její parafráze – voli volí. Alespoň dle různých rad a doporučení voličstvu, kterými politici ani média nešetřila. Jak správně vyplnit daňové přiznání, to vám nikdo oficiálně neporadí. Zato jak vyplnit volební lístek, tam se s radami roztrhl pytel.

Jelikož jsem již v důchodu, měl jsem letos čas si pěkně před sebe rozložit kandidátky a porovnávat. Nejsnadnější byla volba senátora, možností nebylo moc a post obhajující senátor mi vyhovuje. Zato městské a místní zastupitelstvo. Dobrá rada: volte stranu!!! Tak jsem si je probral. Krom kandidátky oné, dříve jediné, se snad u všech dalších objevovali bezpartijní kandidáti. U některých stran jich bylo na 37 zastupitelských postů 35. Takže jakápak strana? Zřejmě jenom proto, aby se nejvyšší stranické vedení mohlo chlubit počtem hlasů. Přitom právě komunální volby by měly být o volbě osobností a ne partají, často velice obskurních a účelových. Tak dobře, dejme hlas osobnostem. Ale ouvej. Čtu dále a nestačím zírat. Některý kandidát kandiduje do všech tří uskupení. Staré české přísloví říká, že jednou prdelí nelze sedět na dvou posvíceních, natož na třech. Tedy je pro mne nepřijatelný. Tak někdo jiný. A sakra – tady zas máme rodinný klan. Otec, matka, dcera a strýc. Pro jistotu za dvě partaje. Tedy opět nevyhovuje. Nakonec jsem to nějak stloukl. Těch 37 jmen do městského a 15 do místního zastupitelstva, ale dalo to fušku. A stále zůstává otázka, zda to bylo k něčemu.
No, mám to za sebou a toho dalšího cirkusu se třeba už nedožiju.

Také jste volili?