Kdo neskáče není Čech?

Nevím, co by na tento pitomý slogan řekl pan Čech, potažmo jeho rodiče. Jak daleko je od těchto hesel třeba k následujícím:  „Kdo nejde s námi, je proti nám!“, „Jsme na jedné straně barikády“, „Proletáři všech zemí…“ atd. A za tím masážní příspěvek vo zlech imperialistech pro ty „pobloudilé“.

Vy, co už něco pamatujete, tak jako já, podívejte se zpět na obsah knížek, kterými jsme byli živeni. A co živeni, to byla povinná četba. Němá barikáda, Sobaka Džulbars, Timur a jeho gang….

A i ta nepovinná, třeba sci-fi, byla opět ideologická masáž. Ani tak oslavovaný S. Lem se jí nevyhnul. Viz titul „Astronauti“  nebo třeba „ K Mrakům  Magellanovým“.

Co tak masírovanému mozku ubohého sedláka zůstává? Právě jeho zdravý rozum, A hrdost na statek, chalupu či co, kde léta žili jeho předci a vzdělávali zemi. Dřeli těžce, moc těžce. Ale s vyhlídkou, že dřou na své potomky, aby ti se měli lépe a rodový majetek vzkvétal. A při vší té dřině žili bohatým duchovním životem. V každé chalupě byl „svatý koutek“, kde visel kříž a svaté obrázky. Oni věřili. V Boha a jeho království. A ti zemědělci, to byl základ českého národa, to byli Češi „an sich“ A hopsat neměli potřebu. To dobře pochopila jediná správná strana a tyto „kontrarevolucionáře“ zlikvidovala. Takže dnes už sedláky, chalupníky etc. nemáme. Místo nich máme farmáře. Nic proti těm poctivým. Těm co znovu makaj a dřou na svým.

 Já  už víru ztratil. Jsem beznaboh, asi ke své škodě. Nevím, kdy jsem jí ztratil, ale už nevěřím snad v nic. Politikům, soudcům, policajtům…

Můžete dnes někomu, či v něco, ještě věřit?