Tak nám lejou furt do hlavy, že nejcennějším zbožím jsou informace. Informace, to je velkej byznys a kdo není informován, ten jakoby nebyl. Bejt na síti, na ksichtknížce a jinde, to je mus. A s informacemi se dá dělat velkej byznys. Ať legální, čili nic.
Řeknu vám rovnou, že mi tady něco nesedí. Ten divnej druh, co si říká Homo sapiens sapiens by asi měl být překlasifikován. Jednak je blbost si říkat Člověk rozumný rozumný, když by to rozumný stačilo jednou a mám velké obavy, že rozum se jaksi vytrácí. Co takhle Člověk informovaný zblblý či Člověk informovaný nerozumný? Upřímně řečeno, zcela se obejdu bez informace, že český chirurg v USA někomu transplantoval ksicht, spíš by mne zajímalo, jak je možné, že u maturit vybouchlo tolik studentů. To není vůči ošetřenému pacientovi surovost, není, je to jen zbytečná informace. A těch nám cpou do hlavy moc. Na TV se nedívám už jen kvůli vlezlým reklamám. Dokonce jsem uvažoval o tom, založit občanské sdružení „Ignorujte reklamu“, které by jako hlavní bod činnosti mělo rozmlouvat občanům koupi čehokoliv, co je TV i jinou reklamou nabízeno. Ale jsem na to již stár a chatrného zdraví, takže na to nedojde. Ale ta všudypřítomná reklama, ta mne se.., pardon, irituje. Je všude. Za drahé peníze si koupíte odborný časopis, polovina jsou reklamy. Jdete si na internetový portál přečíst zpravodajství – opět samá reklama. Nechci si dělat reklamu, ale v životě jsem reklamoval vždy jen špatné zboží. Ale nechme reklam a vraťme se k informatice.
Za mých mladých let fungovalo rádio, pak se přidala TV. Jenže hlavní zdroj informací byl tisk všeho druhu. Noviny, časopisy, knihy. A ten tisk měl jazykovou úroveň, včetně Rudého Práva. Nemluvím o úrovni obsahové, ale určitě byste se nedočetli o tom, že …dobili hrad a na mítině pod hradem pak…. a jiné podobné zhůvěřilosti, jak je dnes skoro pravidlem. Nevěříte? Vezměte třeba cestopisy HaZ (Hanzelky a Zikmunda) ze začátku padesátých let a najděte jednu pravopisnou chybu. Našli, moji rádcové? Našli? A teď si vemte jakýkoliv soudobý tisk. Jeden by zaplakal.
Zdá se vám to mimo obraz? Omyl, to všechno byly informace a často velice vzácné. Že si člověk navíc čtením obohatil slovník, to už byla vlastně prémie navíc.
Když dítě rozum bralo, šlo do školy, že aby nebylo úplně blbé. A kantor byl autoritou, ne ten šašek před tabulí. Když to jeden od kantora schytal, tak se doma určitě nepochlubil, protože by toho schytal ještě víc, mamá se šla za haranta omluvit a ne rozbít učiteli držku. A mohl bych vám ty kantory vyjmenovat od základky až po VŠ. Každý z nich ve mně zanechal svůj otisk. A cože mi to dali? Zase jenom informace, občas šmytcem přes pazouru nebo křídou do kebule. Ale učili nás hlavně, krom rajtování na tý větě od Pýthie, co jí zbourali kruhy, protože neměla připravenej kosočtverec s příčkou, učili nás myslet. Takže i ten největší blbec ve třídě věděl, že nic nevznikne samo od sebe, ani ten flatus (prd). A že aby byly prašule, tak se musí makat. Prostě i to pitomý oběživo se nenarodí jen tak. A přitom ho každej chce. Anča, já, tetka i stát. Ale nějak nám bylo jasný, že to bez práce nepůjde, pokud nechceme krást.
A přitom je to jednoduchá ekonomika. Od šesté třídy jsem dostával měsíční kapesné, 10 Kč. Časem mi přidali, ale vejš než 25 jsem na základce nedostával. Teda pokud jsem nevyrobil průser, pak bylo aus. A s těma musel jeden vyjít. Jistě, je to hodnota relativní, k dnešku přidejte jednu nulu na konec. Tak vyjít, ale taky myslet na druhý, na svátky, narozeniny i vánoce, kdy chtěl jeden druhé obdarovat. No a šlo to.
Víte, nejsem ekonom, natož národohospodář, jen starej dědek. Ergo musím vyžít z důchodu. Nájem, energie atd. se platit musí. No a pokud chci rozdávat, musím na to mít. To znamená někde ušetřit, na něčem se uskrovnit, abych jiným udělal radost. Přece nemůžu rozdávat z cizího. Nemůžu přijít za sousedem s požadavkem: „Naval litr, ty na to máš, vyděláváš“. Dal by mi přes hubu a právem. Za to naopak mám (či spíše měl bych mít) právo hájit si své a když mi to bude chtít nějakej lotr vzít, tak ho bácnu. Třeba holí přes hlavu.
A nějak takhle by měl fungovat i stát, alespoň podle mého stařeckého mozku. Má své daňové kapesné a s tím přeci musí hospodařit. A taky říct na rovinu: „Tak na tohle hoši máme, ale na víc ne“. A hlavně se vrátit k onomu masarykovskému: „Nebát se a nekrást“. Bohužel to NEKRÁST se jaksi vytratilo. Pravda a láska je krásná věc, ale aby mohla zvítězit a platit, nesmí se právě krást. Ani peníze, ani ideje, ani osobnost. A stát musí zločin trestat. Těžce a tvrdě. Potrestán musí být ten, kdo zákon porušil a ne poškozený. Právo musí být na straně poškozeného a nikoliv naopak. Pokud to zákon vykládá jinak, pak je špatný. Když neopustíme tento pseudohumanismus, kdy pachatel je středem péče, aby se mu, chudinkovi, náhodou neublížilo a postižený je na okraji zájmu, pak je něco špatně.
Přeci se nenechám zabít, abych posléze, jsa mrtev, zvolil přiměřenou obranu. Osobně, pokud bych to stačil, tak bych ho bacil dřív. No, u soudu bych to asi projel, ale stejně to mám za pár a je mi to fuk. Jenže něco je stejně špatně, že? Nemáte informaci vo co gou? Ale určitě budete včas informováni, že rozzuřený důchodce surově (při)zabil kolemjdoucího mírumilovného občana, který na něm požadoval peněženku a zlaté zuby, jinak že z jeho kuchyně neodejde. Přeci sem nelez zbůhdarma. Ano, informace, informace, informace. Kdybych nebyl vzteklej dědek a byl informovanej, že dotyčnej je hájenej, tak by se to nestalo.
Jenže co s těma informacema, když jsou na houby? Zrovna dneska mi přišel mail, že jako abychom nechodili na houby, natož je žra.. sakra, pojídali. Poněvač vědci z akademie věd v nich našli tolik fukušimský rádioaktivity, že to ani nesměli zveřejnit. (Bodejť, ještě byste, parchanti, lezli na moje místa). Takže nic na houby. Jó a taky neberte hovor z čísla XYZ, až vám zavolá na váš mobil, nebo se nedoplatíte. Prostě není nic důležitějšího, než mít informace a bejt v (in).
Máte dost informací?
P.S.
Ráno bylo deset stupňů a velká rosa. Ve vinglu u pergolky seděla stará křižáková ve své pavučině a byla celá stříbrná a ta pavučina taky. Na pohled hezké, ale jsem zvědav, k čemu vám tato informace bude.
