Hu hu, humanismus.

Tedy ten náš, jaksi západní. I když je to relativní. Čím více jdeme na západ, tím více se přibližujeme východu.

Je to v nás nějak zakódovaný. Ten hjúmanizmus. Jé, chudák hladovej černoušek, na, tady máš sušenku, papej! Co to děláš, negře? Táto, chyť toho hajzla, já mu dávám sušenku a on mi šlohl hodinky. Tak tady nestůj jako posvátná kráva a dělej něco. Takto nějak by mohl vypadat trapný turistický dialog.

Horší je, když ze Somálska vyžene soldateska  Červený kříž s humanitární pomocí. Zřejmě chtěl pomoc distribuovat sám a to byl asi kámen úrazu. Ale nad tím nebudu spekulovat, spíše bych vás chtěl přimět k zamyšlení nad jinými otázkami.
Nabídnu vám myšlenkový model. Jistý technologicky vyspělý stát, třeba Japonsko nebo USA navštíví mimozemská civilizace a věnuje mu svoje zbraně, aby je použil ve prospěch lidstva. Co se stane? Využije jich k prospěchu lidstva nebo ve prospěch svůj? Hádejte, bádejte. Co lidská paměť sahá, nikdo se dobrovolně o delší klacek nedělil. A co lidská paměť sahá, každá říše, která si ukousla větší kus, než mohla zvládnout, tak na to dojela. Zatím každé lidské společenství se jistou dobu vyvíjelo, dospělo k svému zenitu a pak rychle zmizelo ze světové scény. Ale lidstvo celkově bylo obohaceno. Sice pak nastal „barbarský“ věk, ale ten se rozvíjel, přestal být barbarský, vyvíjel se až ke svému zenitu a pak…

Tento vývoj ale samozřejmě není lineární v celém lidstvu. Prostě jedna společnost pěstuje už i humanitní vědy a druhá se málem žere navzájem. Otázkou je, zda má ta technologicky vyspělejší právo ovlivňovat a „pomáhat“ těm „zaostalejším“. Jak nás novodobá historie poučuje, ta technologicky značně pokročilejší tu původní převálcuje.
Dnes už těžko někdo vyvrátí západní civilizaci vojenským nájezdem divokých hord. Rozpadové prvky ovšem sama chová ve svém středu. Prvním z nich je nadměrná a zcela zbytečná spotřeba, dalším pak mýtus o své vůdčí roli ostatních společenství. Prostě kiplingovské „Břemeno bílého muže“.
S tím už nic nenaděláme, bílý muž díky své technologii a neutuchající touze po expanzi je už skoro všude. Ale možná by se mohl potichu stáhnout tam, odkud přišel. Tedy do stařičké Evropy a do USA, tam už změna možná není. A začít znovu. Začít misiemi, šířícími západní vzdělanost bez jakýchkoli dalších požadavků. A je to pro něj velká výzva v soutěži s Islámem. Tady stojí proti sobě náboženský a často zištný fanatismus proti racionálnímu a často zištnému chladnému uvažování. Ovšem ten náboženský má jednu obrovskou výhodu. Vyžaduje pouze víru, kdežto uvažování znalosti. Jestliže se chce naše kultura prosadit, pak musí vsadit na kartu vzdělání. Nikoli na dodávky zbraní a posléze prostředků na zmírnění účinku těchto zbraní. Je stejným zločinem dodat někomu, jehož myšlení a vnímání světa je zcela odlišné od našeho, naše zbraně i současné průmyslové výrobky. Naše kultura k nim musela svým vývojem dospět a totéž platí i pro „rozvojové“ státy. Dáte-li děcku ku hraní břitvu, žiletky nebo samopal, určitě nejste dobrý rodič.

Tak kde se mýlím?