Čip kosmodoga 2.

Tak kde jsem to skončil? Aha, ve tmě. Málem mne klepla pepka, jak jsem se lekl. Když jsem se zklidnil, šel jsem nahodit jistič. A ono nic. Tma furt. On totiž samou radostí vyskočil i ten bytový na chodbě. Tak jsem nahodil i ten, abych posléze zjistil, že se jednalo o banální a běžnou situaci, kdy se jenom do věčných lovišť odebrala žárovka. A dokonce jinak zůstala celá, aniž se rozprskla.

Dal jsem si frťana na uklidněnou a jal se bádat. Ejhle, při 3 V se odběr posunul někam k jedné miliampéře, tak to by se už ta věc mohla nějak projevovat. No, neprojevovala. Alespoň ne hned. Nebudu tady popisovat všechny kejkle, které jsem s ní prováděl, ale jistým úkonem se na jednom vývodu objevil podivný signál. Tento vývod jsem tedy nazval výstupem. Chvíli jsem fascinovaně zíral na obrazovku osciloskopu. Zobrazovaná, stále se měnící křivka mi připomínala audiosignál. Tu mi bleskla hlavou myšlenka – co ten signál nahrát do počítače?
Realizace následovala ihned. Vypnout, připojit na výstup kablík a ten propojit s mikrofonním vstupem audiokarty trvalo jen pár minut. Spustit program pro záznam zvuku, připojit napájení, onen kejkl a hele, už to nahrává. No, nahrávalo to skoro hodinu, pak signál skončil.

Vypnul jsem nahrávání a odpojil testovanou součástku. Tak a teď si pustím záznam. Začátek byl zvláštní. Znělo to jako nějaký asijský jazyk puštěný pozpátku. Říkejme tomu jazyk X. Ale asi po třech minutách jsem jasně rozeznal „kosmodog“. A teď se charakter i struktura záznamu změnila. Výraz jazyka X (dále jen X) a slovo evidentně lidské řeči. Ano, slova ze staré řečtiny, latiny a něčeho chrchlavého. Snad aramejština nebo hebrejština. A aby toho nebylo málo, občas vrčivá sekvence. Ať nežeru a děti nemaj vánoce, to přece budou obrázky. Ale najděte způsob jejich rozkladu a tak. Na obrázky zatím kašlu, na to teď nemám čas, ani prostředky. Soustředím se na slova. Jenže i to je obrovskej průšvih. Latinsky umím to, co Honza: „Sudkulatý rystupije tujekára tentoryje“ a řecky akorát písmena, co se s nima označujou úhly. Lidi, to byla fuška.
Tenhle kousek záznamu trval asi čtvrt hodiny a docvaklo mi, že je to jakýsi slovník. Tak tuhle čtvrthodinku jsem si foneticky přepsal jako kdysi texty písniček od Beatles. Chrchlavé pasáže jsem vynechal. A pak jsem ta slova gůglil. Hrozné, horribile, friktá, vlastně φρικτά . Když jsem to měl v kupě, pokusil jsem se dešifrovat zbytek záznamu. Ten se skládal z kratší části X a delší v lidštině.

Zatím mi z toho vyšlo toto: Kosmodog učit člověk. Učit člověk těžko, slova málo, člověk mnoho učit nechce. Jen málo chytrá žák učit chce, poslouchat slovo. Enoch, Eliáš, Mohamed kosmodog učit stejné slovo o svět. Oni slyšet slovo ale říkat slovo každý jinak. Oni jedno vidět na (bručivá sekvence) a každý říkat jiná slovo.
Jiný čas učit Démokritos svět složení, atom a malý kousek atom díl. Hermes Trismegistos učit vznik svět při velká rána, učit slovo o kosmos velká fyzika i malá fyzika v kouskách. Není slovo pro X, tak říkat oheň, Slunce, není slovo pro X tak říkat nahoře a dole a dole a nahoře. Hermes jako úkol měl psát co naučit o vznik svět - co napsal, tomu říkal smaragdová plotna. A protože bylo špatně, lidi rádi říkat slova z deska dlouho moc. On nenaučit nic. Jen tahat se do výšky.

Kosmodog učit člověk, říkat pravda slovo, člověk říkat slovo jinak. Jiná doba, kosmodog učit jiná lidi. Newton, Bondy, Einstein, Roubíček, Rutheford, Klaus. Slovo najít na místě X, X pod X, následuje vrčivá sekvence a zde záznam končí. Je  ale zřejmé, že jinými kejkly lze dospět k dalším záznamům. Jenže, mám se o to pokoušet? Neotřese to lidskou sebedůvěrou?
Tak vám nevím. A taková fuška za ždibec karmy? Uvidíme, až jak se ukážete. Pak bude třeba i Kosmodog 3.

Tak co vy na to?