Bylo – nebylo, aneb díl hospodský a poslední.

Vím, že si snížím karmu, něco čtenářů otrávím, ale sliby se musí plnit, tak vem to nešť. Tedy vás trochu protáhnu starými hornolibockými hospodami. Alespoň tak, jak si je pamatuji já. Zvídavým nabízím pro začátek odkaz http://sites.google.com/site/libockeusedlosti/hospody.

Nebudu ty hospůdky probírat dle jejich slávy, ale podle vzdálenosti od rodného domu. Tak nejblíž, těsně pod Konsumem, byla hospoda „U Kobyláků“, co se jmenovala „Hotel Hvězda“. Byla to vlastně třípodlažní vilka, v jejímž přízemí byl výčep a tak 5 stolů. Kolik měli hostinských pokojů, to nevím, ale víc jak pět jich určitě nebylo. Spíš míň. Ve třetím podlaží pak dožívala původní majitelka, paní Kobyláková. Občas jsem obdržel džbánek a musel mazat pro pivo právě tam. Takže vím, že v druhé polovině padesátých letech točili sedmičku a desítku světlou i černou a o zvláštních příležitostech i dvanáctku. Na značku se mne neptejte, tenkrát mi bylo od 6ti výš a poslán jsem byl povětšinou pro tu světlou sedmičku  Ale cestou domů jsem ze džbánku ucucnul a k pití to bylo.

Pokud jste se od konečné tramvaje vydali k oboře Hvězda, nemohli jste minout nejslavnější z místních hospod, hospodu „U Holečků“, co se vlastně jmenovala „U České koruny“. Původně zájezdní hostinec z prvé poloviny šestnáctého století. Bylo to stavení majestátní ve formě velkého hranatého U. Ze třech stran hostinské budovy, uprostřed zahradní část restaurace, no a tu čtvrtou stranu tvořil plot se vstupní bránou. Pravda je, že levé křídlo tvořila zastřešená letní terasa i s místem pro kapelu. Uvnitř se pak krom výčepu skrývaly 2 sály, z toho jeden dost velký, kde se odehrávaly věci různé, včetně bálů a ochotnických představení. V létě pak pravidelně, minimálně v nedělním odpoledni, vyhrávala na terase živá muzika a byl tam i kousek plácku pro tanec. U Holečků se také v zimě v létě vařilo, a to dobře. Občas jsem coby dítko školou povinné a páchnoucí penálem obdržel 10 Kč, abych tam po škole zašel na oběd. Rodiče byli v práci a babička prostě měla nějaký nutný zástoj. Lidičkové, to byla slavná chvíle. Pan Fiala (ten tenkrát dělal odpovědného vedoucího) mi přinesl jídelní lístek a zeptal se, co si „mladý pán“ bude přát. Já se kroutil jako had, protože jeho syn Milan byl můj spolužák a kamarád a právě včera jsme si na hospodské zahradě hráli na lovce mamutů a z vyvařených kostí z kuchyně vyráběli pravěké zbraně. Tak jsem si tedy vybral a dostal onen dlabanec (většinou to byl řízek) i limču. Požil, pochutnal si a ještě donesl domů často více než 3 Kč. Někdy přišel na kus řeči i znárodněný majitel pan Holeček, svého rodu poslední. No a po této transakci, co myslíte? Šli jsme s Milanem dodělat ty kyje od včerejška. Zajímavé bylo, že k této slavné hospodě byla (na sousedícím pozemku) skoro přilepena minicukrárna velikosti panelákové kuchyně. No dobře, dvou panelákových kuchyní. A tento kulinářský podnik měl nejbližší konkurenci ve Veleslavíně pod kinem za tratí a byl téže velikosti.

Přes silnici napravo byla další zahradní restaurace „U Doležalů“. Lokál měla menší, ale větší zahradu. Ta si svou slávu odbývala hlavně od jara do podzimu. To totiž obě hospody „hučely jako piliňáky“ a nebylo kam si sednout. Lid pražský výletní v obou osvěžoval svá hrdla a plnil hladové útroby. Ale kdybyste mne zabili, nevím, zda se U Doležalů alespoň v létě vařilo. Zato i tam v létě vyhrávala muzika, stejně jako u konkurence.  

Vlevo pak ve velké zahradě stála vila, kde žil a pracoval E. A. Saudek. A to už jsme u vlezu do obory. Tak se kousek vrátíme, jen pár metrů a dáme se Libockou ulicí směrem do Liboce dolní. Ob asi 3 stavení níže od jmenovaných restaurací stála další hospoda, tuším U Trajtnerů, ale za název neručím. Neměla zahradu, zato trochu „šoufl“ pověst.

Tak to byly staroslavné hospody mého mládí. V Sestupné ulici pak byla další a ještě tam byl výčep, ale to už byl rajón dolnolibočáků. Nezmiňuji ani další krásné zahradní restaurace směrem do Šárky. A protože v nejlepším se má přestat, tímto končím.

Jen nezbytná otázka: Také jste měli tu svou zahradní hospůdku, kde se pod kaštany, lipami či jinými listnáči tak dobře sedělo?