Bi(l)o –nebi(l)o.

Dávno tomu, znal jsem milého, vzdělaného a moudrého pána, takto tajemníka Společnosti pro racionální výživu lidu. A protože to byl pán moudrý, nezaměňoval práci za život osobní. A dle toho se i stravoval. Měl rád dobrou kuchyni i víno, leč ani se nepřežíral, ani nechlastal. Povšimněte si jedné věci. Ti požírači vepřové, svíčkové, dobře vypečených kachýnek či hus svoji stravu nikomu nenutí. Narozdíl od klíčníků (poživačů naklíčených semen), cizrníků, pohanů (živí se pohankou), vegetariánů a jiných sekt jaksi nemají tu potřebu mentorovat druhé, jak, co, kdy a kolik mají či nemají jíst. Ono se to skoro dá zobecnit. Čím více askeze, tím více kázání až po militantní. Ale dosti na tom.

Vraťme se k oněm tolik oslavovaným bioproduktům. Jen připomenu onen fousatý vtip o rozdílu mezi normálním a biozemědělcem (ten postřikuje v noci). Nic proti nim nemám. S jedinou výjimkou. Pokud budeme všichni požívat jen bio-produkty, nastane hladomor.
Prostě je nás lidičků moc a jíst chceme všichni. Proto také již nemáme polnohospodářství, ale zemědělskou výrobu. Se všemi klady a zápory. Struktura společnosti je jiná, zejména ve vztahu počtu obyvatel ve městech a na venkově. Rovněž tak dnes nepřipadá v úvahu polnohospodářství pánů měšťanů. Vezměte věc tak obyčejnou, jako je vejce. Pokud by polovina populace pozřela denně 1 vejce, jsou to 4 milióny vajec denně. To prostě nemohou dodat na trh paňmámy s nůší a denní snůškou jejich slepičího hejnka. Na to musí být velkochov. Ono to tu paňmámu taky ani nenapadne a ta „domácí“ vajíčka má pro vlastní spotřebu. V podstatě stejné je to s ostatními potravinami. Pokud zahrádkaříte, tak si svoje výpěstky také necháváte pro sebe. Rajče ze zahrádky je pochutnání, rajče z obchodu je rajče. Je tomu bohužel tak a nikdo s tím nic nenadělá. Oni ti bezzemci chtěj taky rajské. Ale abych to nenatahoval. Prostě omezená produkce ať bio, nebo domácí, trh nezasytí. O cenách pak nehovořím úmyslně.

Úplně by mi ke spokojenosti stačilo, pokud bych na českém trhu byly v prvé řadě domácí produkty. Ty živočišné i rostlinné. Cibule, česnek, brambory, vodňanská drůbež (bejvaly i libušské husy), vyuzené uzené, med, jablka, hrušky. Znojemské okurky, moravské zelí, plnotučné mléko. A pivo, české pivo, ne to Euro.

Pro ty všežravé potravní nespecialisty recept na:

Novoroční uzené.

Suroviny: domácí šunka uzená na tvrdém a švestkovém dřevu v chladném kouři alespoň týden, domácí prorostlá slanina, domácí vejce (žloutek musí mít odstín až do oranžova), čočka, hrách, cibule, koření, sádlo, ocet, sůl, domácí bramborové knedlíky a naložené zelí.

Postup: šunku uvaříme v dostatečném množství vody do měkka. Do vody, v níž se vařila, namočíme na hodinu čočku a poté uvaříme klasicky na kyselo. Den předem namočíme hrách, uvaříme a rozmixujeme na kaši. Zelí a knedlík uvaříme dle zvyku. Před podáváním vše prohřejeme a dle počtu strávníku usmažíme volská oka a na sádle osmažíme cibulku. Na talíř servírujeme plát šunky s vejcem, přílohami si každý poslouží sám. Mastíme sádlem s osmaženou cibulkou.

Přeji dobrou chuť! (Vy mně taky!  :-))

A abyste měli také něco bio, běžte večer do bio-grafu.

Pochutnali jste si?