V brněnském centru rozkoše...

Ke svým, téměř 101. narozeninám jsem už, "neskolko let tomu nazad", jak by řekli Rusové, dostal poukaz na návštěvu relaxačního centra na brněnské přehradě.

A tak já, s nechutí dokopán svou ženou Helenou, jsem nedávno sebral trepky, plavky, ručníků a prostěradel  ani vodních čepic netřeba, bylo mi sděleno, a doklopýtal na "prygl", jak brňané láskyplně nazývají svůj letitý cajdák, byv  pevně veden svou ženou Helenou, která, znaje mě desítky let , věděla, že bych jinak zmizel za nejbližší vrbou. Nicméně, přivítání v budově rozkoše bylo skvělé. Mladé a ještě mladší dívenky prodávaly vstupenky bratru za třista korun českých, pro vás pane, jste letitý penzista se slevou patnáct padesát, ale ne, promiňte pane, vy to máte předkoupeno....jiné klohnily pišingr, mlely zrnkové kafe, ňahňaly se se zmrzlinovými poháry, či umývaly skleničky se sežranými sladkostmi.

Dostal jsem od holčiček velké bílé prostěradlo, to kdybych tam náhodou umřel, aby mne mohli hned zabalit a  vyšoupnout na mráz, bílé froté ještě větší utěradlo a koupadlo, a nasměrován holčičkami a mou ženou Helenou, k tomu správnému turniketu, a zapadnul do říše rozkoše se slovy ženy Heleny, - uvidíme se na place. Na place jsme se uviděli po delší době, než jsem si přečetl a pochopil systém otvírání a zavírání dřevěné skříňky na svršky, za prvé až za desáté, nasoukal se do pantoflí a do plavek a ještě koupadlo a froté utěradlo a prostěradlo a pak ještě šipka v angličtině a pak v češtině, že je třeba se před vstupem do ráje osprchovat a umýt mýdlem a vlasy šamponem. Na štěstí sprcha nešla, voda mi kapala pomalým cirůčkem na hlavu  a ostatní byly obsazené, tak jsem vplul do toho ráje,  a první z žen, paní a dívek, uviděl svou ženu Helenu zabalenou do těch prostěradel a bílých froté koupadel, jak netrpělivě přešlapuje.

A tak jsem pokračoval v poznání ráje, ponořením se do teplé voděnky, teplé a hřejivé jako malvaz, s jakýmisi bublajícími tryskami po obvodu toho bazenku, mezi paními a dívkami a sem tam nějakým chlapíkem, který  ve voděnce, v tom ráji, lízal zmrzlinu.Tak rychle, rychle...děla žena Helena, musím ti všechno ukázat.Byl jsem nastrčen do placatého lavoru, kde v pravo byla voda horká, v levo ledová, dělá to prý dobře na šlapky....A rychle ven, není čas, tak do sauny.Já v plavkách jsem byl vyhozen jedním mručivým maníkem...do naha pane a prostěradlo.Tak do naha  a prostěradlo a froté utěradlo...i bylo tam fajn a pološero a jenom se šeptalo, nějací dva mladí se drželi za ruce a dámy byly zahalené a polozahalené a páni se chovali způsobně a vůbec si nevyprávěli sprosté vtipy. I oddal jsem se nirváně a zavřel oči, přemýšlejíc, že kdyby tady byli muslimové, tak by se jistě rychle přeorientovali na víru pravou, protože, než čekat na panny po smrti, by měli  šanci na nepanny za života.

Ale už do do mne dloube žena Helena, jdeme dál chlape.I rozloučil jsem se mlčky s paními a dívkami a vplul do sauny medové.LInula se tam skutečná vůně medu a medových plástů a bzučelo to tichým hovorem.Žel, trvalo to také krátce, protože jak řekla žena Helena, je tady toho ještě moc co musím vidět.Otevřeli jsme dveře do sauny meduňkové a chřípí se mi otřásalo meduňkou čili Melissa officinalis ., a ještě bych si dovolil tvrdit, že tam byl šmak fefrmincu-Mentha piperita. A pak zase ven, vykráčel jsem bez utěradla a froté prostěradla a bez plavek, byv dokonale zmaten, vůněmi, rajskou hudbou,rajsky něžnými  pohledy.....Ježíš marija zakřičela žena Helena, nemáš plavky! I vsunul jsem se zpět do sauny meduňkové a sebral potřebné. Saunu vinnou jsme vynechali, protože jsem odmítl tam jít. A tu jsem byl osloven jednou mladou a docela hezky vypadající ženou: "promiňte pane, jsou ty trepky vaše ? Já myslím, že jsou mého manžela ".I odkráčel jsem k jejímu manželovi a tam po vzájemných úklonách-je to vaše, není to vaše, - jsem odešel bez trepek.

Ba ne ještě nebyl konec, ráj je nekonečný. Kolem jezírka s ledovou vodou ve kterém se čachtal nějaký nahý man, obdivován paními a dívkami, a sem tam nějakými chlapíky ve sporém rouše utěradel a prostěradel, opřenými o dřevěné zábradlí. A pak několik dveří, kde bylo napsáno Vstup zakázán a pod tím Taneční kreace. "Co je to", ptám se ženy Heleny. "Tam se tančí a tiše zpívá a nějaká cáklá ženská, nebo ještě cáklejší chlap, tam má samostatné vystoupení."

" Se svými froté utěradly a prostěradly ?" "Jo", řekla žena Helena.
Všechno to skončilo v nějaké solném bazénu s vířivkami, napěchovaném lidskými tělíčky, mladičké madam popíjely těžké drinky a hošící lízali důmyslné zmrzlinové poháry, starší dámy  pak, aby rychleji zapomněly na svá pokračující leta, míchaly všechno dohromady.
Konec.  "Tak jak se ti to líbilo ", řekla žena Helena." Jdu si koupit pantofle. ", řekl jsem.