Píseň ze starého českého předválečného filmu mi připomněla moudra našeho pana prezidenta,který vše zná, vše ví a vše řeší s blahosklonností a blaseovaností nadčlověka. Brežněvovské objímání líčko na líčko jistě milovaného starého přítele Fica Roberta, který k němu jezdil na prezvuřt a přijel si do Prahy pro "daj-li medaili ", bylo oživením v sále, jak kdysi psávalo Rudé právo.. To mně vrátilo o pár desítek let zpět, kdy Brežněv vinul na hruď a horoucně líbal komunistické potentáty a dvojice v záchvatu lásky nevěděla kdy přestat.
Pan komunista Fico Robert, který politicky prozřel ve svých 24 letech vstupem do KSČ v roce 1987, dostal jedno z nejvyšších státních vyznamenání“za dobré vztahy s Českou republikou“, /konec konců ty já mám taky/, a dostal se tak do jedné linie s takovými velikány jako je sir Winton, či byl sir Winston Churchill. Fico Robert dobré vztahy prokázal nejměně od doby, kdy byl proti referendu o rozdělení či nerozdělení Československa, pravda, tam jenom v závěsu za Klausem a Mečiarem. Referendum by bylo podle práva patrně neústavní.Nu, nechme se přesvědčit.
Nevím, nevím, zda-li by si sir Winston dobře znaje za svého dlouhého života světová komunistická esa, si od Fica Roberta alespoň poněkud neodsedl......tedy, kdyby mu Pánbu dopřál 140 let....leda, že by ho pan Fico Robert přesvědčil, že byl celý život pomýlený,... tedy Winston...
Další, kdysi dobrý přítel pana prezidenta, pan Šlouf Miroslav, který se zasloužil ne sice o stát, ale o to, aby pan prezident zasedl na hrad jako prezident, se však vděku nedočkal. A to, i když si oba pánové přípíjeli truňkem, vřele tiskli ruce a slzeli štěstím a vzájemnými sympatiemi po prezidentské volbě. V tomto případě pan prezident už dávno hodil zpátečku, dobře věda, že sympatie pracujícího lidu k panu Šloufovi Miroslavovi, jsou v záporných číslech....Taková je vděčnost mocných.
Naši „idiotští novináři“ ,/ já to píši s uvozovkami/, pan prezident by to napsal bez uvozovek, v záčátku konfliktu na Ukrajině napsali, že pan prezident navrhuje, aby NATO vstoupilo na západní území Ukrajiny a naznačilo tak ruskému agresorovi bez pardonu a jasně svoje oumysle. Leč pan prezident kupodivu po čase prozřel, a ani zcela mírná forma protestu EU, sankce proti Rusku, se nakonec panu prezidentovi nijak nezdála.
Naše současná socialistická vláda v čele s nebojácným Sobotkou mu vřele přikyvovala, čest nečest a slovo neslovo. Vystoupili jsme tak jako obvykle. Jako nespolehliví potížisté tak jako za dob blahoslaveného prezidenta Václava Klause. Čest a dobré mravy ? Co je to ? Myslím si, že bruselští představitelé by si překvapením a s radostí dali pár facek, kdybychom jednali jinak.
