zpívá fascinujícím způsobem Liza Minnelli. Doporučuji všem, kteří New York hodlají navštívit, si tuto inspirující píseň poslechnout.
Pokud přijedete do New Yorku, vstupte do toho rozkrojeného melounu obchodů a obchůdků, butiků, knajp, hospod, divadel, monstrozních baráků, velikých obchodních domů, žlutých autobusů " school bus" vozících dětičky do školy a ze školy, nejrozličnějších kostelů, chytlavých reklam, skvělých muzeí, staňte se jedním z deseti milionu lidských mravenců, pohybujících se na devíti stech kilometrech čtverečních, koukejte na to lidské člověčenství poskládané ze všech států světa, na lidi utvářené geny svých praotců a prabáb ze všech končin zeměkoule, kde každý si nese sebou od vizáže, oblékání, charakteru, myšlení, kus, či alespoň kousek své země původu.
Tato mnohotvárnost, tato opravdovost a tato vskutku nehraná normálnost na Evropana působí. Tak to je Amerika, to je Američan. Tito původní přistěhovalci museli mít také geny odvahy a průbojnosti a také tvrdosti, protože chtěli a stále chtějí obstát. Tedy alespoň většina.
Ale tak jako všude na světě i v Americe, či v New Yorku jsou lidé různí. Bronx a Harlem byla místa nebezpečná v průběhu celého 20. století, současná situace je už podstatně jiná, ale rozhodně tam nelze doporučit nějaké noční procházky.
Buďte si ale stále vědomi, že stát se může kdykoliv cokoliv, byť se nepohybujete po Bronxu.
Je 8.3. a já se šinu pomalu idylickým odpolednem 36.ulicí k metru v Brooklynu. Idylku přetne zběsilé houkání policejních vozů a sanitek. V překvapivém okamžiku si všímám proti mně úprkem běžícího vysokého černocha, svírajícího něco pod svoji bundou. Hlavou mi bleskne, -stačí mu jenom nastavit nohu, aby sebou praštil.... jistě je on důvodem sanitek a policie, rychlá asociace ...je správná ?. Tato moje kratičká myšlenka nemá nic společného s tím, že to je černoch, je to pouze souvztažnost úprku či útěku někoho kdo prchá tak zběsile proto, že se něčím provinil.
V další sekundě tento můj možný atak, jistě blbý nápad, samozřejmě zavrhuji. Po chvíli se otáčím a vidím toho chlapíka , jak něco strká pod jedno z aut, která v řadě lemují silnici a upaluje dál. Za pár minut ho následují dva policisté, ale spíše poklusem a po chvíli třetí, tentokrát poněkud dýchavičný, holohlavý policista už v letech. Černoch je ale dávno v nenávratnu.
Na rohu 4.avenue a 36.ulice je několik sanitek, několik policejních vozů a mnoho policistů. Jednomu z nich se snažím vysvětlit svoji mizernou angličtinou co jsem viděl. Policista zpozorní, běžíme oba k autům.
"Asi tady, snad, možná, byl jsem od něho 50 m.", ukazuji na několik aut.
Policista šmejdí pod auty. Nic. Je zklamán, já také.
"Vaše jméno pane, telefon, kde bydlíte, pas".
Pas tady nemám, mobil také ne. Dávám telefonní číslo. Dívá se na mne překvapeně, ale nijak to nekomentuje.
Večer si na internetu čtu, že útok byl veden střelnou zbraní, dva černošští hoši byli zraněni, ale ne smrtelně. Jednadvacetiletý útočník je policii známý, v minulosti několikrát trestaný. Příčína? Patrně drogy.
"
