Letní povídka pro MF DNES.Hospoda u "Padrty" hlaholila do vesnické krajiny hlasy bodrých Moraváků, třeskotem půlitrových sklenic piva a klokotáním tohoto božského nápoje ve vyprahlých hrdlech přítomných. Agronom Bubišta upíjel nábožně svůj světlý mok a při každém otevření dveří se tetelil hrůzou, zda-li neuvidí svou ženu Maři Bubištovou.Ta mu už třetí měsíc vařila vitminovo-celerovou dietu s absolutním zákazem piva, aby se dočkala jeho ohnivého milování. V hlavě mu hučela slova:
"ne abes chlastal pivo ! Podivé sa jak fčíl dobře vepadáš.V pivu só jakési cajke a to je špatny na potenco!"
Bubišta vypadal tak dobře, že pod přísným dohledm své manželky Maři Bubištové splaskl za tři měsíce o dvacet kilo, a že z chlapa Bubišty se stal téměř studentík vypadající jako Bubištové syn.
Opasek si mohl otočit dvakrát kolem pasu, ale pro jistotu, aby mu kalhoty nespadly, používal ještě kšandy.
Ze zadumání ho vytrhl rachot šoupané židle u stolu.
"Sednu si Josef k tobě je to volny, néé ?"
Bubišta mrkl kalným okem nahoru.
"Jo" .
Na židli dopadlo s žuchnutím mohutné tělo dědy Šandery a jeho statná ruka přivolala hospodského Padrtu.
"Dvě piva Balvane, to třeti si hneť možeš natočiť, biřklu tak štvrť kila, hořčicu, scibul a jedneho panáka.
Hostinský Padrta známý grobián, všeobecně zván Balvan, ztuhl.
"Totok mně ešče nihdo neřek do voči Šandero ?! Ešče nihdo Šandero !!" Vzteklý Padrta dostával nachovou barvu.
"Jen se neposer" řekl Šandera nevzrušeně " a dési panáka na mně !"
Když Padrta, řečený Balvan, donesl voňavou klobásu, našpulil Šandera rty do písmene O, šlehl očima po talíři, zakýval statným tělem a prohodil:
"Je to pěkné laml !“
Opatrně nakrojil voňavý klobás, přičichl k němu a spokojeně vložil do úst.
"Ja sakra počké", řekl vzápětí "mosim si vendat zube, eče na to nésu zvyknuté, só novy",
a palcem a ukazovákem vyloupl obratně jako ořech ze skořápky svůj umělý chrup.
"Nemáš šnuptychl Josef", otočil se Šandera k Bubištovi a šermoval zuby nad talířem.
Ale Bubišta ho neposlouchal.Hleděl fascinovaně na růžovoučký klobás, střídavě bledl a červenal a chřípí se mu chvělo.Šandera zatnul svůj jediný řezák do křehké klobásy až šťáva vystříkla.
"Seš hluché, nebo co Josef ?!", zahučel.
Co...co...vytrhl se Bubišta
"Von je fakt hluché, nebo je tak blbé", bručel Šandera do klobásy.A pak náhle zařval.
"Ešli nemáš šnuptychl, chcu si do neho zabalit te zube, přeci je nedam na taliř k ty biřkli, sakra, přeci nésu bagón ! "
Hospoda poněkud ztichla, ale brzy se vrátila k normálu.Bubišta bezmyšlenkovitě sáhl do kapsy, vytáhl kapesník a podal ho Šanderovi.Šanderova ruka ale zůstala v polovině cesty.Děda vyjeveně koukal na Bubištu, který dostával mrtvičný vzhled, koulel bělmem a ruka se mu třásla.
"Co...co...co je sakra, co mě tak čumiš na tu biřklu", koktal Šandera zjevně vyvedený z konceptu-.
"Z hube ti tečó sline....a sakra , zrovna na mi zube, te bagóne zatracené “, rozehříval se Šandera.
„Te Josef...seš hladné, nebo maš slintavko ?! „.
„Ani né“ řekl Bubišta.
„Měl sem kašu. Ovesnó kašu.
„Tobě brali pajšl, maš diétu?“Naklonil se účastně Šandera k Bubištovi tak nepříjemně blízko, že Bubišta spatřil v letmém okamžiku dědův jediný zub jak zpracovává křehounkou klobásu.To už Bubišta déle nevydržel.přerývanými slovy, které mu z úst padal jako kameny, vylíčil dědovi Šanderovi své potíže s nenasytnou manželkou Maři Bubištovou, která je chtivější lásky než ve dvaceti a svoji téměř tři měsíce trvající dietu, zaměřenou podle Maři Bubištové na zvýšení pohlavního pudu, aby si mohl „veskočit“, jak říkala.
Konsternovaný Šandera dojedl poslední kousek klobásy, zapil to mocným lokem piva, pšoukl si, složil ruce na břiše a řekl:
„Seš vul...
„Kristepane von , žere petrželo, celer, mrkývko, syrovy vajička na lačné žaludek...fuj...Bože netresté mňa...seš vul a mučednik! Buď ščasné, že seš ešče živé! Musiš mit silu !“
A na dotvrzení svých slov zaťal Šandera svoji baňatou pěst.
„Silu“, dodal a postrčil ji Bubištovi pod nos.
„Meslel sem, že ti sežeru globás aji s taliřem“, řekl tiše Bubišta,“belo to hrozny, hož je to lepši.“
Šandera jakoby ho neposlouchal, pokračoval.
„Hož to také néni vono...enom dvakrat v tédnu...žena..jako Anča..vickrat nesce..a poslednijá.“
Šandera si pohladil lysou leb,
„mňa tade v zado v hlave hodelalo něco rump, buli sme v nélepšim a ja sem spadl z postele jako sucha sliva.Ja....Ztratil sem bréle a hdeš sem se škrabal znova na postél mama nihde.Taky nevidi a hledala mňa na druhy straně.Ja...hale dobře to dopadlo, našli sme sa!!“
„A kdeš to hož nemožo vydržeť du za Hajánkovó“ zakýval děda hlavou, „ta vobživne mrtvyho .“
Bubišta se po těch slovech podíval na dědu jako na zjevení.
„Za vdovó Hajánkovó ?? „zeptal se nevěřícně Bubišta.
„Deť ta má třicet ! „
„Ba „ řekl děda, „ba“..hož také néni žádná mladica !“
„A kolikvá je...je „ koktal Bubišta.
„Kolikvá je mňa ? Sedumdesát pět“...vlastně počké, haž za měsíc..jó za měsic“, děda zamžikal očima a začal počítat na prstech.
„No...nemožu si nařikat, ešče je dobrá, nekdy vyborná...ale“dodal a otočil se k Bubištovi,
„ale staršijó ženskó jako milenko bech nescél, to teda nee.“ A zamnul si ruce.
Poslední věta dědy Šandery zastihla Bubištu v hlubokém rozjímání a se sklopenou hlavou.Pomalu se narovnal a upřel své zmučené oči na hostinského Padrtu, který se objevil jako duch.
„Padrto“, řekl tiše a polkl...“ešče dvě piva, pul kila ovaro s křenem a kósek uzenýho, muže byt tak třicet deka a debes měl Padrto škvarke...viš škvarke...
„Može byť“, řekl Padrta suše.“Praskne ti břuch .“
„A mňa jednoho utopenca Balvane a jedneho ruma“, zahalekal děda.A s přimhouřenýma očima dodal.
„Hajánková to hneť pozná.Nima ruma, nima šturma.“
Třeskly o sebe sklenice piva a po mocném doušku obou Šandera zamumlal:
„Tak na silu, Josef, na silu !“
„Na silu“ odvětil mu Bubišta a spláchl řízným douškem ovar, který se mu rozplýval na patře. Očima našel na talíři vypečené zlaťoučké škvarky a pomyslel si. Pane neska je božské deń.....
