Ruský car-divný chlap Putin, jehož ego hvězd se dotýká, má palec na knoflíku ruského jaderného arsenálu. V jeho osobě je to velké nebezpečí pro svět.
Musel by s jeho případným rozhodnutím v důsledku mozkového zkratu V.V.P souhlasit i někdo jiný, či nějací jiní v ruské hieararchii, kteří by tomu vrtošivému palečku dokázali zabránit ve stisknutí jaderného knoflíku ? Nevíme . Ale podle toho, jak Rusko napadlo Ukrajinu, ne. Je to trpké divadlo jednoho herce.
Srovnejme si dva příklady.
Je 29. října 1962.Karibská krize vrcholí. Moji kamarádi na vojně spí v maskáčích, připraveni, spíše nepřipraveni, vydat se do neznáma. „Kuba si Yankee no, neprodá svou kůži lacino“, zní neustále v československém rozhlase. V blízkosti Kuby se pohybují čtyři sovětské ponorky s jadernými torpédy, jedenáct amerických torpédoborců a letadlová loď Randolph je hledají. Padají cvičné pumy, které jsou bez skutečných trhavin. To ale Sověti nevědí. Stejně jako Američané nemají tušení o jaderných torpédech sovětských ponorek.
No, musí to být pěkné nervy pro posádky ponorek. Nemají spojení s Moskvou, nevědí co dělat. Velitel jedné z nich, kapitán Savickij, ztrácí nervy a řve na posádku :“připravit atomové torpédo okamžitě k odpálení, my tady zdechneme, ale ti nahoře půjdou s námi“ !!
Podle sovětských válečných pravidel té doby, nemůže ale jedinec rozhodnout o odpálení jaderného torpéda. Musí být souhlas tří osob. Kapitána, zástupce kapitána a jak jinak, kovaného politika komunistické strany, politického zástupce. Zástupcem kapitána je na štěstí důstojník, jistý Vasilij Archipov /1926-1998/, ten hlasuje proti a zachová klid. Podaří se mu přesvědčit kapitána. Jsou dva proti jednomu. Jaderný útok a patrně jaderná válka se odkládá. Ponorka se vynořuje a v doprovodu amerických plavidel - míří na východ.
26.9.1983.Podpukovník Stanislav Petrov /1939-2017/ nastupuje službu jako vedoucí důstojník systému výstrahy před jaderným útokem v jednom ze středisek nedaleko Moskvy. Patnáct minut po půlnoci se na monitorech rozsvěcují červená světla, je jich pět. Signalizace jaderného útoku. Podplukovník Petrov má 18 minut na to jak se rozhodnout. Je to chyba v monitorovacím zařízení, nebo jaderný útok ? Hrozné dilema.
„Bylo to 50:50“, říká později.“U nás jsme měli tehdy novější zařízení, mohlo mít chyby a také mělo. Rozhodl jsem se intuitivně“.
Vojenské vrchnosti tehdejší doby se to ale moc nelíbí. Podplukovník dostává sice poděkování, ale je mu zastaven postup, je překládán na jinou práci a předčasně penzionován. Sovětské zařízení přece nemůže mít žádné chyby.
Teprve po roce 1990 se o případu může mluvit. V roce 2004 je oceněn v San Franciscu, v roce 2006 v New Yorku, v roce 2013 v Drážďanech, kde dostává odměnu 25 000 dolarů.
Bude to 3 x a dost ? Protože 4 x už by nebylo zachraňovat koho……
