Ano.Jedná se o pomník maršála Koněva a o téměř český folklor známý minimálně několik desítek let.Když doba žádá, tak velké hurá mocnému, když doba dovolí, exponovat se až směšně v opačném směru.
Myslím, že v případě přemístění sochy maršála Koněva je rozhodnutí radních Prahy 6 příliš hlučným bouchnutím do stolu. Je to folklor současné doby.Hlavní argument, že Praha 6 se nebude dále podílet na očistě pomníku pocákaném vandaly se dal řešit policejními hlídkami, kamerami, či jinými způsoby. Ostatní věci, jako jeho kritika Koněva, /stavba berlínské zdi, potlačení maďarského povstání v roce 1956, jeho příprava na obsazení Československa v roce 1968/, byly zmíněny na tabuli přiložené k pomníku.To mohlo stačit.
Obvinění Koněva jsou diskutabilní. Stavba berlínské zdi v roce 1961 byla uskutečněna rozhodnutím Waltera Ulbrichta a Chruščova.Koněv byl velitelem sovětského vojenského útoku, který potlačil maďarské povstání v roce 1956, při kterém bylo zabito na 4000 Maďarů, převážně civilistů a 800 vojáků Sovětského svazu,Já se skláním před velkou odvahou Maďarů, ale nezapomínejme, byl to voják, musel plnit rozkazy.V době obsazení Československa vojáky Varšavské smlouvy v roce 1968, byl už v důchodu a velitelem nebyl.
Takto velké pomníky, které jsou příliš na očích veřejnosti jenom živily nesouhlas a vztek značné části obyvatelstva, důvodem u nás byla především okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.To mohlo vést k frustraci a následně pak k poškozování těchto artefaktů, mnohdy, pravda až ke směšnosti tohoto konání.
Zahalená socha maršála Koněva, další den pršiplášť odstraněn....co to mělo znamenat nevím. Zda ochranu před vandaly, kteří sochu natírali rudou barvou, jako znak viny Koněva, na které upozorňují radní Prahy 6, či zakrytí maršála, aby neurážel svou přítomností.
Házení kostek podle režimů zrovna velících byly prováděny v řadě případů. Socha T.G: Masaryka ve Studenci byla postavena v roce 1937, odstraněna Němci za protektorátu, postavena znovu v roce 1946, v roce 1962 znovu odstraněna, protože urážela místní komunisty a postavena za garáž jistého Makovičky. Vztyčena znovu v roce 1968 a opět stržena v noci z 21 na 22. února 1972 a tentokrát ani nešoupnuta komunisty za garáž pana Makovičky. I přišel 28.říjen 2018 a socha stojí. Kdypak se zase hnou dějiny ?
Postavili jsme také největší pomník Stalina na Letné, že takový neměli snad ani Rusové. Přišel rok 1956 a Chruščovova kritika stalinského období a naši komunisté okamžitě zase chytili vítr, aby snad nepropásli okamžik, lezení komusi do zadní části těla. Pomník byl rozebrán jistě po jejich těžkém spaní, v roce 1962 . Je to jen ukázka směšnosti našich mocných.Aby bylo jasno.Ne, že by mne tento čin naší strany a vlády v roce 1962 mrzel.Naopak.
Před několika lety radní z Brna -Králova Pole seškrábal srp a kladivo z pomníku rudoarmějců v královopolském parku slovy řka, že ty tam nepatří, dokonce se chtěl přivázat řetězem k pomníku a držet hladovku pokud by se tam tyto atributy znovu objevily. Nevěříte ? Věřte.Stalo se to.
Nevím o tom, že by velký pomník Sovětské armády ve Vídni, Rakušanům kdy vadil, a že by tam byly nějaké hanobící nápísy.Stejně tak jako památník v Treptower parku v Berlíně.V tomto případě se jednalo o elementární slušnost jak Rakušanů, tak Němců, k sovětské armádě, byť obě města byla rozmetána na kusy
Sovětský tank v Praze, který byl natřen po roce 1990 na růžovo a pak zase jinak, a pak zase na růžovo. To se nelíbilo ani Václavu Havlovi. "Je to projev bezmocnosti", řekl.Tentýž růžový tank se objevil v roce 2017 naráz v Brně před kostelem J.A. Komenského."Co to má znamenat", ptali se mně dva Američané, kteří byli zrovna na návštěvě Brna. "Převrat" , odpověděl jsem.
Velký pomník Rudé armádě na Moravském náměstí, která osvobodila Brno, sice stojí, ale původní text, provolání k vojákům, byl i přes protesty odborníků a veřejnosti v roce 1993 odstraněn. Chápu, že vztek na Rusy po vojenském obsazení Československa v roce 1968 byl velký a zcela oprávněný a v myslích našich lidí pochopitelně přetrvávající doposud.Ruské dlouhodobě rozkročené velikášství, které se stále nemůže smířit se ztrátou vlivu u bývalých socialistických zemí, a to i v současnosti, je neakceptovatelné, ale průchod malostí bez rizika, po roce 1990, které jsem popsal, byly důvodem k popisu našich prováděných směšnosti.
V Brně je náměstí Malinovského.A poněkud schovaná je tam i busta tohoto maršála.Pamatuji si jak 21. 8. 1968 hlásila vyděšeným hlasem komentátorka brněnského rozhlasu: "Zastavte prosím muže, který buší kladivem do sochy Malinovského !! Zastavte ho prosím, prosím ..."Jo tak to bylo jiné kafe tehdy.Vztek a odvaha, která mohla skončit smrtí toho vytočeného odvážlivce.
