V jedenáct hodin dopoledne bylo podepsáno příměří ve francouzském Compiegne a ukončena 1.světová válka.Miliony lidí bylo zabito, miliony zmrzačeno.Je to sto let.....
Na hřbitově ve Francii leží jeden z mladých amerických vojáků, který napsal dopis matce, šest dní před tím než byl zabit....
Sedím na posteli s mapou na kolenou, proti mně sedí důstojníci.Válečné zprávy jsou ty nejlepší.Němce jsme vypráskali a já patřím mezi ty, kteří se o to zasloužili. Duše našich hochů překypují vírou ve vítězství.Takový je současný stav bez ohledu jak to dopadne se mnou.Jsem rád, že jsem součástí toho všeho.
Poručík Robert F.Mitchell 6.10.1918. Z knihy "War letters".
Symbolem smutku nad padlými druhy a zničujících zážitků války, se stala známá báseň kanadského chirurga Johna Mc Crae /1872-1918/, nazvaná „Na Flanderských polích“.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou, tam mezi kříži řada za řadou.Zde ležíme.Nahoře mezi červánky je slyšet zpívat skřivany. Zde dole jen kanony svoji píseň řvou.My však už nevstanem. A je to možná zdání, že včera žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme na polích flanderských.Náš boj však zase jiní převezmou.Do vašich rukou dáme my teď svou hořící pochodeň a vy ji neste dál.Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal, že my jsme tu padli zbytečně.
Jen máky porostou na polích flanderských....
Rudý mák se pak stal symbolem válečných veteránů.
